Svátky jara provázejí tradiční oblíbená jídla

Velikonoční nádivka s kopřivami by neměla chybět na žádném stole.
ILUSTRAČNÍ FOTO: wikimedia.org

Svátky jara Velikonoce jsou spojeny s řadou gastronomických specialit. V lidové tradici však šlo vždy o pokrmy skromné, neboť v době po masopustu se čekalo na novou úrodu. "Jídla bylo málo, proto i ty pokrmy byly prosté," řekla etnografka Jiřina Langhammerová. Dnes už to tak lidé podle ní většinou nechápou - všechny svátky chtějí většinou prožít prostřednictvím jídla a hodování.

Podle Langhammerové dříve většinu slavnostního času pokrýval půst, po jehož šesti týdnech následovaly tři dny jídla, pak se lidé opět stravovali skromně. "Na začátku půstu se připravovala pučálka neboli napučený hrách, který se opražil na sádle a pocukroval, nebo naopak osolil a opepřil," uvedla. O pašijovém týdnu se moc nejedlo.

"Pekly se jidáše, jakési točenice z těsta se symbolem hada jako zrádce či provazu pro biblického Jidáše," podotkla. Až na Bílou sobotu, kdy končí postní doba, se připravovala takzvaná hlavička neboli hlavnička, tedy jídlo hlavní. "Jde o nádivku z několika typů mas, do které se přidávají kopřivy," uvedla Langhammerová. Jedla se teplá, koledníci ji pak dostávali studenou jako výslužku.

Důležité jsou podle ní mazance, starý slovanský zvyk, jimž se říkalo obřadní chleby neboli paschy - bochníky sladkého těsta. "Dostalo se k nám i skopové maso jako symbol velikonočního hoštění. To se však peklo především ve městech, protože nejsme pasteveckým národem. Na Hod boží velikonoční se jedla kuřata či kůzlátka a vepřové maso," řekla. Tradičním pokrmem byl i sladký beránek jako symbol Kristovy oběti.

Velikonoční pokrmy jsou i součástí kuchařských knih. Jana Florentýna Zatloukalová v Kuchařce pro dceru radí, jak na jehněčí. Peče je zvolna při teplotě 150 stupňů ochucené česnekem a rozmarýnem, nejprve čtyři hodiny přikryté a pak hodinu odkryté. Nádivku připravuje z vepřové plece a uzeného, rohlíků a vajec, pěkně vylehčenou sněhem z bílků, v pekáčku důkladně vymazaném sádlem.

Kdo vařit neumí, může využít nabídku restaurací, které hlavně ve městech nabízejí speciální velikonoční menu.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
7 komentářů
Hana Šorejsová
Velikonoční nádivku máme rádi, ale většinou ji dáváme do drůbeže, stejně jako dnes.
Eva Mužíková
Včera jsem donesla kamarádce velkou hrst kopřiv, natrhaných v křoví u lesa, na sluneční straně. Dnes volala, že je dala nejen do nádivky, ale ze zbytku si uvařila čaj a tvrdé stonky namočila do vody a bude prý upíjet... No, asi jsou opavdu zdravé...
Alena Vávrová
Nádivku jsem pekla až dnes a letos také bez kopřiv, ale zelenal se v ní špenát a pažitka z mrazáku a petrželka kudrnka již ze záhonku. Kopřivy mám jen sušené na čaj. Četné milé návštěvy se postaraly a beránek, mazance a nádivka jsou pryč a zítra pojedu na návštěvu já ;-).
Jiří Libánský
Já mám kopřivy docela rád. Je to taková houževnatá, akční rostlina se silnou osobností.
Zoja Sedláčková
Škoda, že se kopřivy nedají poslat virtuálně. Já už jich mám v okolí dost na nádivku pro většinu z vás. A Jiří, kopřivy na záhonu hned po Velikonocích zlikvidovat, než vás zaplaví, jak Šípkovou Růženku.:-)
Jana Slavíková
I u mě bude letos nádivka bez kopřiv. Dnes jsem kontrolovala obvyklá místa a ještě se jim nechce vylézt. Tak přidám mladý špenát a medvědí česnek. Samo zřejmě uzené a pro barevnější mozaiku kostičky mrkve a hrášek. Mňam :-)
Jiří Libánský
Kopřivy do nádivky nemám. Ale může to být dobré. Dal bych si. Ňam. Určitě se pro ně na záhonku kousek místa najde a o příštích Velikonocích bude dobrota.