Ten komentář nepatřil Vám, i když též moc děkuji, že jste četla. Paní Zuzano musím uznat, že Vy jste trefila tak zvaně "hřebíček na hlavičku", ano větší hloubka v té básničce byla...
Při čtení cítím se jako nástroj strunný, umíte brnknout na jeho struny. Nebe je plné objektů k rozjímání a také prostředků k cestování. Ráda v nich putuji myšlenkami. Až skončí moje pozemská pouť, nechám svou duši za nimi plout.
Zachránilo mě před panickou atakou při MR mozku si představit, že letím v raketě. Se vší tou krásou, co znám z fotek z Hubbleova teleskopu ;-) Bez toho bych asi zmáčkla záchranné tlačítko.
Odpověď pro paní Janu Š na její komentář na moje dílko:
Paní Jano, brnknout na struny, které zřejmě i vy dokážete vnímat..., jsem poctěna, že vy to tak vnímáte, díky moc! :-)
Odpověď pro paní Blanku Lazarovou na mou básničku:
Paní Blanko to je super, už se v těch hvězdách, coby ženy, touláme víc než rády tři. To je úúžasné! :-)
Iveto, báseň mě připomíná píseň od Rangers- (Plavci), : " Mléčnou dráhu prosím, ať mě půjčí velký vůz, chci se aspoň jednou projet oblohou... hezká báseň, moc se mě líbí. Děkuji.
Já vím paní Michaelo, leč v době kdy byla rýmovačka sepsána to byla spíše hra na duši, srdce, city, ale jsem velmi potěšena, že někomu příjde ta básnička jako rozverná a veselá - to je pro mne skutečně pocta! Vážím si toho, že to tak vnímáte. Děkuji.
Pavel Kyselák
