Byl´s pro mne bystřinou, ve které jsem nemohla plavat, skřivánkem trylkujícím v oblacích, se kterým jsem nemohla létat.
Teď vím, že potřebuji tichou hladinu, ve které spatřím sebe, abych bohatší o její klid mohla jít dálkami hvězd k bystřinám života, k moři lásky, jehož jsme součástí.
Je to krásné vyjádření rozhodnutí, ale asi předcházelo rozhodnutí nynějšímu, totiž milovat a zase milovat (Viz Jiné cíle). A tichá hladina s pouhým obrazem sebe samé se změní v hladinu silně zčeřenou prostoupením dvou obrazů.