Jdu polní cestou a ocitám se na rozcestí, vybírám směr, který osud můj mi věští, půjdu tou vyšlapanou, z které mě rudé máky zdraví, či cestou jinou, kam vkročit smí jen lidé draví. Anebo cestou třetí, kde chrpy se usmívají, skrz klasy, které právě dozrávají?
Půjdu tou vyšlapanou, jiné cesty pro mě není, když si tak pěkně jdu, v tom letním zapomnění.
Souhlasím Jituško s ostatními,že se Ti povedlo napsat krásné rozjímání.Kterou cestou jít dál ?Myslím,že sis děvče vybrala tu nejpohodlnější,tu " zajetou " a známou.Jen si myslím,že když se v životě objeví rozcestí,je třeba správně volit a zkusit něco jiného...Chodit po stále stejné cestě mi přijde jako vstupovat do stále stejné řeky...,ale každý to máme jinak.Tak držím palce,aby sis vždy vybrala tu správnou cestu.Děkuji,donutila jsi mě k zamyšlení.
Je to hezky podáno k rozjímání. Myslím, že není nijak "zbabělé" jít vyšlapanou cestou. Záleží to na povaze a na dalších lidech, s nimiž člověk žije a často na ně bere ohled víc než na sebe. Já jsem sice taky z těch "nevyšlapaných", ale Tobě, Jíťo, fandím.
