Ilustrační foto: kootation.com
Na modré obloze, oblaka v barvě sněhu, lehce si plují prostorem a připomínají tvoji něhu.
Ležíme spolu v trávě a pozorujeme tu krásu, jsem holka tvoje jediná, jak bylo to kýho času.
Pak vidím tvoje oči, jsou modřejší než nebe, čas zastavit bych chtěla, a být stále vedle tebe.
Hodnocení článku:
0 hodnocení
SDÍLET
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Jiří Libánský
5.7.2013 21:25
Jste paní Jitko velká romantička a hezky jste to napsala.
Jen "kýho" je (i v básni) až moc velký archaismus ze staročeštiny. Vaše mládí přece jen spadá do doby pozdější. Ale srozumitelné pro každého to bezpochyby je.
Jarmila Peerová
5.7.2013 17:46
Napsala jsi to Jituško moc pěkně,jak Ty to umíš.Tou poslední slokou jsi mě připomněla někoho milého,kdo také vlastní modré oči....
Ten můj má šedomodré oči
a kolem samé vrásky.
Mně se z nich hlava točí,
srdce je plné lásky.
Zuzana Pivcová
3.7.2013 20:47
Vzpomínka a stesk, ve skutečnosti to není nic zrovna moc záviděníhodného, ale Ty to umíš podat báječně.