Ve svém srdci ji mám, nemyslím na jinou. Netoužím po slunci, ba ani po moři. Bez její blízkosti má duše živoří. Krásná je taková, jak ji pánbůh stvořil.
Modřínů jehličky obměkčí cestičky. Listí opadané, rosa padá na ně. Zamrzlé kaluže, šlápnout do nich můžeš. Boty si nesmáčíš, jen v trávě ojíníš.
Hezké vyznání krajině kolem tebe,rozumím ti,i když já toužím i po tom moři,ale na co nemůžu zapomenout,to je městská ulice,která právě prosychá po letní bouřce,to je pro mě ta nejkrásnější krajina,možná to leckdo nepochopí.
Já sice ráda cestuji i ven, ale krajinu u nás mám také ráda. A nejvíc vzpomínám na Český ráj, kde jsem vyrostla. Tam je příroda krásná právě na podzim, kdy smíšené lesy hrají všemi barvami. Tak krásně jako Ty bych se ale ze svého obdivu vyznat neuměla.
Dalibor Polanský
