Jsou dva. On a ona. Drží se za ruce. Sem tam úsměv, sem tam políbení. Nic jiného vidět není. Jsou dva, stále on a ona, sem tam úsměv či políbení, ale ona se před očima mění. Občas zasněně pohladí bříško. On bříško nemá, ale hladí to její. Často se spolu obejmou a smějí. Večer si potichu šeptají zasněně, horečně přemýšlejí o jméně. Zatím se „věci“ chystají, na které rádi čekají. Byli jen dva. Čas letí... A je tu! Třetí!