Ilustrační foto: goodreads.com
Polož si ruku na polštář,
já budu ti z ní hádat,
líbat pak budu tvoji tvář
a říkat mám tě ráda.
Proč musíš vždycky odejít
když ranní slunce vyjde?
Celý den pro to budu žít,
že brzy večer přijde.
Maluj mi rukou písmena,
tou rukou co tak laská,
ležím u tebe schoulená
a s námi je tu láska.
(Báseň z cyklu "Šuplík")
Hodnocení článku:
0 hodnocení
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Pane Zdeňku, ven s nimi z šuplíku, veršotepců je tu nedostatek.
Zdeněk Horenský
9.1.2014 13:30
Něco se tam ještě najde, z let dávných!
Zuzana Pivcová
9.1.2014 09:30
Připadá mi to trochu mé mladistvé veršování. Není v tom šuplíku ještě něco?