Útrapy při cestování hromadnou dopravou

Pokračujeme v seriálu, jehož cílem bude seznamovat všechny starší spoluobčany s útrapami, které musíme denně řešit. Jen pro pořádek, autorka je sebevědomá seniorka, která v důsledku takřka pětadvacetiletého využívání všech pomůcek, jež přivedl na svět ďábel jménem Gates, je téměř slepá. Takže její vnímání světa je ostřejší přes slechy než přes zrak.

Cestování hromadnou dopravou přináší stále větší útrapy. Na tom malém prostoru, který je vám vyčleněn na cestu dlouhou třeba deset kilometrů, máte možnost se přesvědčit o tom, jak daleko došlo (ne)vychování lidí.

Jedním z největších nešvarů současné doby je usazení pasažérů na tzv. trojce v metru. Taky jste si všimli, že ti mladší a mrštnější si zásadně sedají na místo, které je na dvousedačce blíže do uličky? Nedej bože, když je i samotné sedadlo naproti obsazené. Vy ploužící se i ve svém věku z práce, neboť tabulky ministerstva práce a sociálních věcí jsou neúprosné, se pokoušíte s půlkou chleba, jedním máslem, deseti dkg šunky apod. (tedy malým nákupem) prodrat se na jedinou volnou sedačku u okna. Nevycházíte z údivu, když zjistíte, že spolupasažér, který zvolil pro něj výhodnější místo směrem do uličky, s vámi cestuje až na konečnou.

Moje doporučení všem dopravním podnikům v téhle divnozemi je, aby podobně, jako jsou všude označeny nouzové východy a u nich sekerky pamatující Jánošíka, byla rozkreslena místa s návodem na pořadí jejich obsazení. Pokud by se téhle myšlenky měl chopit nějaký „chytrý manažer“, je zbytečné využít jeho služeb. Myslím, že by to mohla být výzva pro děti v mateřských školách, které by se při kreslení těchto edukativních pomůcek jistě vyřádily. Stáří v metru je ponižující.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
3 komentáře
Jiří Libánský
Když jedu vlakem, posadím se a batůžek si položím na vedlejší sedadlo. Dělají to tak všichni. Pokládají si na vedlejší sedadlo svá zavazadla. Jak se postupně cestou vagon zaplňuje, vezmu si batůžek na klín a nebo si ho uložím nad hlavu. V tomto počínání jsem však, zdá se mi, vyjímkou. Většina cestujících to udělá až po dotazu: "Mohu si sem z dovolením sednout." A to ještě viditelně neochotně a s nepříjemně zamračeným obličejem. Já si tedy, když si chci sednout, o uvolnění místa řeknu. A myslím si, jen se mrač bubáku. Ale je mi z toho smutno. Nemám radost, že žiji v takovémto nevlídném světě.
Jarmila Komberec Jakubcová
Nešvar, který je popsán v článku je MHD běžný.Bydlím na okraji Plzně a občas MHD využívám protože parkování ve středu města je vždy problematické.Většinou nechám auto na odstavném parkovišti a pak jedu trolejbusem.Vždy se najde starší pán či dáma, kteří takto blokují dvousedadlo.Asi se s tím nedá nic dělat.Já si prostě stoupnu a nic neřeším.Lidé jsou dnes sobečtí a když někomu blokují prázdné místo dělá jim to radost a pocit nadřazenosti nad nimi, Nejen pražské metro má takové pasažery.
Zuzana Pivcová
Obsazování míst do uliček je v Praze masově rozšířený nešvar, svědčící o totálním egoismu: Hlavně, že já sedím, nikdo mě neotravuje a snadno se dostanu ven. Mnohdy je takhle obsazena půlka autobusu, o to víc lidí stojí. Pokud vám vzdáleností stojí opravdu za to si sednout, musíte dotyčného sobce na kraji POPROSIT, aby vás pustil vedle sebe k oknu, což tedy nějak udělá. Pokud řeknete, aby si poposedl on sám, se zlou se potážete. Odseknutí, že bude záhy vystupovat, je to nejslušnější. Vrcholem pro mě byl kdysi jeden muž středního věku (myslím ale, že jinak převažují ženy), sedící takto na krajním sedadle hned za prostředními dveřmi, který nejen že mě sám nepustil sednout, ale ještě mi začal vytýkat, že stojím ve dveřích a lidé nemůžou pořádně vystoupit.

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?