Teplota šplhá vzhůru, den zahnal noční můru a všude budou za chvíli poletovat jen denní motýli. Slaďounký nektar budou hledat a z květu na květ chutě sedat. Občas proletí nad námi, zkrášlí svět svými barvami. Dnes jsme se všichni pořádně zpotili, i motýli létají jak opilí a za největší laskominu teď máme všichni trochu stínu.
Jano, blažené léto. Co výstižně píšeš v pěkných verších, také mně dělá radost (na chatě). Barevná nádhera!
I na mne si sedají motýli omylem,
než přelétnou na kytku za pylem...
Dalibor Polanský
