"Syndrom nové hračky" prohlásil by můj syn, kdyby viděl manžela, jak zkoumá svůj nový chytrý mobil. Každou chvíli ho prohlíží, zkouší nové funkce a raduje se, když se mu podaří opět nějakou objevit a osvojit si, jak se s ní zachazí.

Co mu v novém telefonu dělá problémy, tak to je docela obyčejné vyhledávání došlých SMS a zmeškaných hovorů. Ale za to už se vyzná v navigaci, zjistí, jaké bude počasí a jiné důležité věci. Naučil se i hlasem ovládat vyhledávač, na Wikipedii se dozví vše.

Včera večer mobil zazpíval, přišla nová SMS. Manžel ji na displeji marně hledal, nakonec mrzutě telefon odložil s tím, že až se vrátí domů vnuk, pomůže mu zjistit, kde se ty zatracené nové SMS nacházejí.
Už jsme se chystali spát, byla jsem zrovna v koupelně, když jsem ho slyšela zajásat.

"Aha, našel tu ztracenou esemesku," pomyslela jsem si a vykoukla, abych mu poblahopřála k dalšímu "mobilnímu" úspěchu. Manžel s rozzářenou tváří skutečně stál v kuchyni s mobilem v ruce. Otočil se ke mně a pravil: "Hledal jsem tu esemesku, nemohl jsem ji najít a ten blbec (mobil) se mne ptal, co potřebuji a tak jsem mu řekl: H...o! A on mi ho našel na Wikipedii, podrobně popsal, napsal, jak se to řekne v Jižních Čechách a na Slezku a dokonce mi ho nabídl v dárkovém balení."

Nemusím snad zdůrazňovat, že spánek jsme v té chvíli odložili na neurčito. Napřed jsme se museli důkladně vychechtat a uklidnit se. Inu, pokrok nezastavíš.