A jsou tu zas, už přišel jejich čas. Každý, kdo má rád ohňostroje, teď může pozorovat hvězdné roje. Noční oblohu ozáří, vženou nám červeň do tváří, když s hlavou zakloněnou sledujeme tu kanonádu němou. Ta neprobudí žádné spáče, to jenom svatý Vavřinec prý pláče.
Se sestrou jsme se těšily, avšak v Týně bylo stále zataženo a deštivo, takže jsme hvězdné rojení neviděly. Stačily jsme ještě vidět ten superúplněk, pak už bylo nebe zamračené.
Jani, dík za příjemné připomenutí, také jsem jednou na chalupě zažila spoustu slz a byl to úžasný zážitek. Tady je dnes i včera zataženo, snad některé příští dny.
Jani, báseň je stejně pěkná, jako ty hvězdné roje. Nezapomenu na jednu dávnou srpnovou noc na chatě, kdy jsem si přenesla ven spacák a koukala na tu krásu pěkně vleže tak dlouho, až jsem tam venku blaženě usnula. Tolik padajících hvězd jsem nikdy před tím neviděla. PARÁDA!
Dalibor Polanský
