Samozřejmě není možné házet všechny Španěly do jednoho pytle. Nyní mluvím o těch, kteří se u moře živí cestovním ruchem. O těch, které jsem letos na dovolené potkal v Andalusii na Costa del Sol.

Španěl, majitel taverny na pobřeží, vstává nejdříve v deset, se snídaní si neláme hlavu, vždyť večeřel o půlnoci. Ukojení trapných zvyků turistů ze severnějších částí Evropy ponechává na hotelových resortech a jejich ještě trapnějších snídaních na švédských stolech. 

Španěl zásadně hovoří jen španělsky, anglicky nebo německy ovládá tak deset slovíček. Pokud máte alespoň základy španělštiny, pochválíte večeři, moře a jeho oblíbený fotbalový klub (v tomto případě FC Sevilla), získáte si okamžitě jeho přízeň. Jako první dostáváte jídlo a pití (to často jako pozornost podniku zdarma), nasloucháte jeho dlouhým monologům, z nichž nerozumíte ani slovo, zatímco ostatní hosté marně čekají na obsluhu.