Na tváři mě lechtá babí léto, už je říjen, podzim pospíchá … (J. Seifert).

Babí léto prodchnuté romantikou je jakýsi poslední rozmar léta a nevšimnout si jeho krásy by byl skutečný hřích.

Ve vzduchu poletuje chmýří, pavoučkové spřádají zlaté sítě s kapkami rosy, kvetou poslední luční i zahradní květy. Příroda představuje podzimní přehlídku barev a padajícího listí a poslední hřejivé sluneční paprsky nás hladí a připomínají odcházející léto. 

Město dostává kouzelný, takřka melancholický ráz, který člověka nutí nejen k procházkám, ale i k hloubavému zamýšlení. 

Domy zrcadlí se na hladině střechou dolů, a tak jejich obrysy se chvějí … (J.Seifert)

Babí léto je můj nejoblíběnější čas v roce, prosím, přijměte pozvání na výstavu fotografií z podzimní Prahy.