S radostí si vyjdu ráno ven do zbytku mlhy a žasnu. Ocitám se jako ve snu, a všude kolem krása jen. Všechny větvičky jsou samé bílé jehličky, jiskřivé jíní zdobí pavučiny, z okapů drobné rampoušky visí jak křišťálové korálky čísi. Mráz štípe do nosu i tváří, kdesi nad mlhou slunce září a den je náhle zcela jiný. Listopad vůbec není měsíc líný...
Dnes jsem byla "u sousedů" za hranicemi a bývala bych si přála, aby bylo takhle pozdně podzimně, jak to líčíš, leč zvlášť po cestě byla inverze, ledový vítr a celkově vlezlá zima. Ale z auta mě zaujal strom, který jsme míjeli. Byly na něm obrovské trsy jmelí.