Téma: mezi nebem a zemí
„Ustupte, prosím! Udělejte místo!“ volá doktor a spěchá ke mně. „Můžete mluvit? Co se vám stalo?“ Hlouček lidí se nade mnou sklání. Hlasy zní tlumeně, tváře se rozmazávají. Tráva je studená, cítím ji na zádech. Nevím, kde jsem, ani proč tu jsem.
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí chci vidět, slyšet, ohmatat si, cítit, ochutnat. Jakmile na mě někdo vybalí čakry, mantry, meditace, duchovní síly a podobné cesty, kanály, směry, vyslechnu, ale nezapojím se.
Zvykli jsme si vnímat čas jako něco zcela jasně a srozumitelně počitatelného, neměnného, konstantního a stabilního. Údaj 3:20 jsou prostě tři hodiny a dvacet minut po půlnoci, naprosto přesně definovaný okamžik v noční době a také místo na časové ose a přesné místo v proudu událostí a dějů.
Kočka je tvor tajemný, opředený mnoha mýty. Kočky byly mnohokrát v historii a v různých civilizacích i uctívány jako božstvo. Já se domnívám, že důvodem je schopnost vnímat velmi citlivě energie. Mám na mysli především základní energii, známou jako či, tchi, reiki, vesmírná energie a nebo i jinak.
Šamani říkají, že člověk ovlivňuje realitu prostřednictvím světa snů. Myslí tím především sny v bdělém stavu, tedy myšlenky ztvárněné do obrazových představ.