Zažila jsem letos na podzim něco, co třeba nezažije někdo z nás za celý život. Po několika desetiletích jsem se sešla se svojí první láskou! Nedovedla jsem si představit, jaké to bude, a dost jsem se bála. To, co jsem  prožila, bylo něco tak kouzelného...Ano, z mé strany v tom bylo hodně slz, ale jsem šťastná, že jsem to mohla prožít. Všechny přípravy na Vánoce jsem provedla stejně pečlivě a tak, jako je moje rodina zvyklá, nikdo nemá tušení, že by nebylo pro ně něco OK. Ale jsem šťastná, že naše setkání se spolužákem, který mě prvně políbil, s krásným klukem, po padesáti letech, bylo takové, jaké bylo. Snažím se, vše mám připraveno, ale stejně je to letos poprvé, že po pětačtyřiceti letech manželství by mi snad bylo jedno, jsou-li dveře vyleštěné, či nikoliv.
P.S. Jsem stará harfa, mám více kg než modelky, ale jsem milovaná. A vám všem, kteří to čtete, přeju hodně zdraví a hlavně to zdraví!