Poupata se sklízejí ručně v době, když se zbarví do oranžova až nachově červena. Známou hnědou barvu a dřevnatou konzistenci získávají až následným sušením.

Hřebíček (Syzyum aromaticum)
Hřebíčkovec pochází ze Západoindických ostrovů, dnes se pěstuje převážně v Brazílii, na Jávě, Srí Lance, Molukách, Mauriciu, Zanzibaru a Madagaskaru. K nám se dováží hlavně z posledních dvou jmenovaných oblastí, kde se pěstuje na rozsáhlých plantážích.

V Asii se stal uznávaným dezinfekčním prostředkem už před mnoha tisíci lety, dlouhou tradici má především v Číně. Hřebíček a jeho výtažky se užívaly jak k dezinfekci úst, tak k ošetření kůže, zejména špatně se hojících ran. Antisepticky působí i vnitřně, například při žaludečních a střevních potížích, při plynatosti, při otravách zkaženým jídlem, napomáhá i trávení. Nejvhodnější je v těchto případech užívat tinkturu.

Dezinfekčního účinku hřebíčku se využívá také při aromaterapii. Silice, které se uvolňují z oleje (nesmí se v žádném případě používat vnitřně), dezinfikují nosní dutiny, dýchací cesty, plíce a průdušky. Při delším působení však může dojít k nadměrnému podráždění sliznic, na což je potřeba dát si pozor. V období chřipek je dobré pomocí aromalampy dezinfikovat celý byt, aby se omezila možnost virových nákaz.

Dobře známy jsou také anestetické účinky hřebíčku. V lidovém léčitelství se osvědčil zejména k tlumení bolesti zubů a dásní, při paradontóze. Při potížích se do hřebíčkového oleje či tinktury namočí kousek vaty, která se přiloží na dáseň či přímo do zubu. Tinkturou si také pravidelně 2 - 3x denně vyplachujeme ústa a masírujeme dásně. Před rozšířením ústních vod se hřebíček běžně užíval k osvěžení dechu, ústa se vyplachovala připraveným odvarem. Hřebíček se také mohl chvíli převalovat v ústech nebo žvýkat. Ústní dutina se tak zároveň dezinfikovala. Schopnost lokálního znecitlivění se využívá i při revmatismu a dně. Hřebíčkový olej se v tomto případě vtírá do kůže v okolí postižených kloubů.

Hřebíček je také považován za afrodiziakum. Jeho aroma dovede probudit naše smysly, a proto se jeho silice od dávných dob přidávaly do voňavek a vonných olejů. I dnes jsou součástí parfémů.

Dávkujeme přiměřeně

S vůní hřebíčku a skořice jsou u nás spojeny Vánoce, ale nejen ty. Protože je hřebíček opravdu výrazný, dávkujeme jej s mírou. Pokrmům dodává nasládlou vůni a přiostřuje jejich chuť. Používá se k ochucení slaných i sladkých pokrmů, jako např. při úpravách masa, k naloženým houbám a zelenině, přidává se do některých kompotů a zavařenin, uplatňuje se při výrobě likérů a cukrovinek, zejména perníků. V zimě se rádi zahřejeme sklenicí svařeného vína nebo punče, které by bez hřebíčku a skořice ztratily své typické aroma. Vánoční dekorace se mnohde neobejde bez pomeranče s ornamenty vytvořenými ze zapíchaných celých hřebíčků.

Hřebíček obsahuje vysoké množství silice (až 20 %), malé množství tříslovin, pryskyřice, slizu, flavonoidů a oleje. Droga se nejčastěji využívá formou éterického oleje, který se dávkuje po kapkách či formou lihové tinktury s dávkováním okolo 10 kapek. Může se podávat i formou prášku, obyčejně 2x denně na špičku nože před jídlem. Hřebíčkovým odvarem lze vymývat např. nehojící se hnisavé rány a bolestivé kožní infekce. Hřebíček také povzbuzuje činnost srdce a krevní oběh. Esenciální olej pomáhá ve formě inhalací při celkové slabosti, stresu a úzkosti. Dále se používá k masážím při svalovém vypětí, prohřívá, tiší bolest a odpuzuje hmyz. Je třeba ho používat v malých koncentracích, jelikož může dráždit pokožku. Není však vůbec vhodný pro epileptiky!

Nálev proti vráskám: 5 celých hřebíčků přelijeme šálkem vařící vody a necháme 20 minut přikryté luhovat. Tímto nálevem si pravidelně ráno a večer omýváme obličej.

Směs k dezinfekci: Výluh ze směsi hřebíčku, tymiánu, černého či zeleného čaje představuje jeden z nejúčinnějších přírodních dezinfekčních prostředků, který je možno podávat vnitřně i zevně.

Zuzana Musílková pro portál i60