Etický kodex uživatele webu - s humorem, ale neubližovat

Vážení čtenáři, již delší dobu si pohrávám s myšlenkou na založení vlastního webu s ústředním tématem "Humor školní a předškolní", na kterém bych rád přivítal každého, kdo na své zážitky z dětství a školní (před katedrou nebo i za katedrou), ale i na roztomilé příběhy svých dětí či vnoučat, také rád vzpomíná a byl by ochoten se o ně s námi podělit. Zároveň si ovšem uvědomuji, že toto téma může někdy být choulostivé. Pisatel by mohl mít tendenci někoho zesměšňovat anebo tak učinit i nechtěně a já bych byl u takových příspěvků nucen zabránit zveřejnění. Proto jsem pro zájemce o účast na mém webu dal dohromady následující kodex uživatele, se kterým každý musí souhlasit, již když se přihlašuje. Naší základní myšlenkou vždy musí být pobavit se, ale neponižovat a neurážet. V tomto smyslu jsem formuloval svůj úvod do webu, který bych vám teď rád ocitoval a požádal vás o případné připomínky, neboť zatím žádného parťáka nemám. Nuže, zde jsou má slova doprovázející přihlášku na web:

Některé naše články by mohly ublížit člověku, o kterém píšeme. Mohlo by se ho dotknout, kdyby to četli lidé, kteří ho znají, ale v jejich představách je dokonalejší. Ať již je to náš bývalý spolužák, učitel nebo žák či student. A nemusíme si z něj ani záměrně dělat legraci, jen popisujeme životní situaci, kterou jsme s ním prožili - a žádný nejsme bez chyby. Mnohý z nás si jistě dokáže udělat legraci sám ze sebe a také v tom smyslu bude o sobě psát, ale také může být jiný. Možná dnes již ani nežije, my tím spíše přece nebudeme zesměšňovat jeho památku. Každý déle sloužící učitel, i ten nejlepší, nevyhnutelně má nebo měl nějaké své nepřátele, třeba z řad problémových žáků či studentů a jejich rodičů, ale i v soukromém životě mimoškolním. Dnešní systém vyhledávačů umožňuje kdejakému blbci vyhledat si všechno možné, co o něm někdo napsal, a pak mu třeba znepříjemňovat život, což jistě nechceme. A neplatí to jen o učitelích, ale i třeba o spolužácích.

Jak se tomu vyhnout? Velmi doporučuji jednoduchý způsob, který umožní přátelům ze stejné třídy či školy připomenout si společné zážitky s určitým člověkem, ale už ne lidem z jeho soukromí. Tím zároveň vyhovíme i zákonu na ochranu osobnosti, alespoň doufám. Postačí jen šikovně pozměnit jeho příjmení, křestní jméno můžeme ponechat. Já to tak dělám už dávno u všech svých článků ze zásady. S jedinou výjimkou a tou jsou situace, kdy bych si přál, aby všichni věděli, jakou jsme to měli bezvadnou učitelku a podobně. Pro vaši inspiraci teď uvedu pár příkladů takových obměn, které použiji u svých článků. Ještě musím dodat, že je dobré, když obě jména nemají stejní slovní základ, jak tomu často bývá u málo nápaditých přezdívek, (jako Farský - Fára).
Všeobecně známé přezdívky ovšem musíme také změnit. Následující jména jsem vybral namátkou z řad svých spolužáků a učitelů, ale i kolegů a kolegyň na SŠ o generaci později.

Adamec - Evinec
Bosák - Obutý
Červený - Karkul
Farský - Kostelský
Husák - Potrefený
Chaloupková - Perníková
Jiřička - Laštovička
Karafiát - Konvalina
Křeček - Morčák
Míšek - Mikeš
Mizera - Dobráček
Pech - Smůla
Pilný - Zahálka
Pospíšil - Loudavý
Procházka - Špacírka
Ryšavý - Liška
Strejček - Tetička
Suchá - Zmáčená
Václavková - Vašíčková
Vlk - Plk
Voleman - Teležen
Želízko - Dřevíčko
U této záměny mám trochu problém, kazí mi to název článku "Mít želízko v ohni", u dřevíčka v ohni by to bylo o něčem úplně jiném. Ještě to musím domyslet.
Jedna naše učitelka měla německé příjmení, tak musím vyjít z její přezdívky. Říkalo se jí "Ixovka", což od dětí bylo surové, vycházelo to z jejích nohou do "x". Já to ovšem změním na "Ypsilonku", to už je neškodné, doufám.
Při této příležitosti mě napadá, že se nám na chatu v "Otázce dne" i60 Lidmila Nejedlá pochlubila svojí přezdívkou "Jedovatá".
Tu by ovšem na webu bylo třeba také změnit. Mohla by to být třeba Muchomůrka? Už mi to dnes přestává myslet. Ještě bych se rád pár slovy vrátil k titulnímu obrázku, a to porovnáním s obrázkem následujícím.

Ilustrační obr.vikipedia.org

Ve Wikipedii se zároveň pod heslem "Děda Mráz v Československu" dočteme následující zajímavůstku z historie. Cituji:
Počátkem 50. let 20.století se objevily i v ČR snahy vytlačit Ježíška i Mikuláše ruským "Dědou Mrázem". Na rozdíl od současných pokusů o vytlačování Santa Clausem na komeční bázi šlo tehdy o ideologickou propagandu. Roku 1952 byl vysílán proslov tehdejšího předsedy vlády Antonína Zápotockého, určený zejména dětem, ve kterém mimo jiné pravil: "Ježíšek vyrostl a zestárl, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený, v beranici a v kožichu". No ano, sluší mu to, dodávám já.

Mně se ovšem zdá výstižnější srovnání se Santa Clausem než s Ježíškem. Už proto, že na obrázcích v literatuře vypadají skoro stejně, však posuďte sami. Svého času se říkalo, že Santa Claus je střízlivý děda Mráz. Teď mi ale jde o něco jiného. Přímo se nám nabízí možnost v článku nahradit jméno učitele Mráze Klausem nebo přezdívkou Santa. A naopak můžeme také nahradit Klause Mrázem. Nemám pravdu, Václave mladší?

Etický kodex uživatele webu - s humorem, ale neubližovat

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více