Začali jsme trávit volný čas v nákupních centrech, a proto je nám tato nemoc zavřela, abychom si uvědomili, že štěstí a zdraví se nedá koupit nikde.

Přestali jsme si vážit starých a nemocných lidí, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, jak lehce jsou, ale i my zranitelní.

Brali jsme své zdraví jako samozřejmost, součást běžného dne života, a proto nás ohrožuje nemoc, abychom si uvědomili, že na něm nejvíc záleží.

Tato nemoc nám hodně bere, ale zároveň nám hodně dává. Dává nám možnost se polepšit, naučit a pochopit to, co je v životě vlastně nejdůležitější. Nepromarněme tuto možnost. Možná je tou poslední možností, kterou máme.

Přestali jsme si vážit zdravotníků a lékařů, a proto tato nemoc nám dala šanci, abychom si uvědomili, jak jsou nepostradatelní.

Začali jsme si myslet že jsme páni této planety, a proto jsme dostali do vínku takovou nemoc, abychom si uvědomili, že nás může přemoci i to, co ani nelze vidět.

Přestali jsme fungovat v rodinách tak, jak to známe s dětství, upnuli se k technice, komunikace mezi lidmi jako taková je už skoro zázrak slyšet, a proto nemoc nás zavřela do našich domovů, abychom se jako rodina naučili fungovat.

Přestali jsme si vážit přírody, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, jak je pro nás příroda a pobyt v ní tak vzácný.

Začali jsme si myslet, že za peníze lze koupit vše, co budeme chtít, a je to vlastně samozřejmost v našem životě. Ale díky této nemoci jsme si uvědomili, že všechno není samozřejmost.

Začali jsme si myslet, že na vzhledu záleží, a proto nám tato nemoc zakryla tváře, abychom si uvědomili, že nezáleží na vzhledu, ale na pohledu očí. Neboť tělo je jen obal toho, čím člověk je. To, co dělá člověka člověkem doopravdy, je uvnitř. Myšlenky, chování, jednání, atd., to není na první pohled vidět… to se musí poznávat. A hlavně chtít poznávat.