Já vím, mluvit dnes o dovolené v Itálii není zrovna vhodné, ale toto se nám přihodilo v roce 1992.
Vydali jsme se s manželem a dobrými kamarády od školních let Ivanou a Jardou na týden do Itálie. Byli jsme samozřejmě nadšení, před tím jsme tam nikdy nebyli. Popisovat Řím a Pisu asi dnes nemá cenu. Ale popíšu naši první večeři.
K večeru jsme přijížděli do kempu, kde jsme měli bydlet. Kousek před kempem jsme zahlédli ukazatel k restauraci. Řekli jsme si, že se ubytujeme a do té restaurace pojedeme na večeři. Stalo se.
Odbočili jsme z hlavní silnice na nějakou vedlejší, která vedla lesem. Ze začátku byla sice užší, ale pěkná asfaltová. Pak se ještě zúžila, pak přešla v písčitou lesní cestu, která se za chvíli ještě víc zúžila a byla lemovaná složenými pokácenými stromy. To se nám moc nelíbilo. Chlapi se domluvili, že až bude nějaký širší plácek, že se otočíme a pojedeme jinam. A ejhle, za chvíli plácek byl, a na něm krásná restaurace!
Oddychli jsme si a vešli dovnitř. Kromě nás tam byli ještě další čtyři hosté. Přišel číšník, přinesl jídelní lístky. Pořád mluvil, samozřejmě italsky; my italsky neuměli, ale pivo a kafe jsme si objednat dokázali. Číšník odešel a my jsme otevřeli jídelní lístky. Bohužel, všechny byly jen v italštině. Pizzu a spaghetti jsme pochopili, ale chlapi chtěli něco od masa. Když číšník přinesl pivo a kávu, zase něco povídal, asi jestli jsme si vybrali. Nesměle jsem se zeptala svou jednoduchou němčinou, jestli nemají lístek taky německy. Pokrčil rameny a zavrtěl hlavou, že nerozumí. Zkusila jsem to anglicky a stejná odpověď. Ruštinu jsem z pochopitelných důvodů radši nezkoušela. Co teď? Po cestě jsme byli unavení, pivo a káva na stole, bylo sedm hodin večer, už se nám nikam nechtělo. Chvíli jsme se smutně a rozpačitě domlouvali, co tedy uděláme, a pak to manžel vyřešil.
Vzal jídelní lístek, ukázal na jeden řádek a zeptal se:
„Mmúúúú?“ (= je to hovězí?)
Nám začaly cukat koutky. Ovšem rychlá reakce číšníka mě ohromila. Kouknul na řádek, zakroutil hlavou a řekl:
„No, beeeee.“
Začali jsme se smát jak blázni včetně číšníka. A Jarda, velmi komunikativní člověk, který rád diskutuje, vzal ten lístek, dal ho číšníkovi před oči a zeptal se:
„A chrochrochro, kde?“
Číšník se podíval, ukázal na jeden řádek a řekl:
„Chrochrochro, signore.“
Jarda se nás zeptal: „Dáme chrochro?“ Mezi záchvaty smíchu jsme to odkývali a Jarda objednal: „ Tak chrochrochro čtyřikrát“ a ukázal na ruce čtyři prsty, jakože pro nás pro všechny .
Číšník: „Si, signore, chrochrochro per quatro“, pro jistotu použil taky čtyři prsty a odešel to objednat do kuchyně.
Asi tu scénku popisoval kuchařům, protože jsme z kuchyně slyšeli taky hlasitý smích. Nejspíš takové exoty v restauraci ještě nezažili. Jo, Češi, ti se zkrátka ve světě neztratí, svatá pravda.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1801
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
-
Kvíz i60 - 10. týden
Dne 1. března 1955 byla vyhlášena nejstarší chráněná krajinná oblast v České republice – CHKO Český…
- Foto dne
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1801
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %