Naposledy jsem byl u holiče asi před rokem, před tou epidemií. Hned po uvedení všech holičství jsem se u nás na Žižkově tam vypravil. Ze sdělení sdělovacích prostředků jsem byl zděšen, jak to je a bude složité.

Před krámem na chodníku stálo asi pět mlčících mužů. Nikdo mi nedokázal říci solidní informace. Rozjel jsem se tedy k lékárně. Ani lékárnice nic jistého o ostříhání nevěděla. Vzal jsem si tedy test na sliny, za 130 korun. Začal jsem v tramvaji luštit jeho složitý návod.

Dojeli jsme před kadeřnictví. Fronta šla rychle. Ptal jsem se jedné holičky, zda mi platí očkovací průkaz, už po první injekci. Tvrdila, že ano, druhá, že ne! Chystal jsem se na plivací test přímo v místnosti. Paní vedoucí to rozřešila jednoduše. Ať se zapíšu jménem a telefonním číslem do knihy. Třetí lazebnice vykřikla další. Pak už vše následovalo bez problémů, klasicky. Ostříhala mě na letní sestřih.