Můj skvělý předseda výrobního družstva Pletárny Koloveč byl už tehdy dokonalý manažer a měl ve všech ekonomických ukazatelích na celém okrese jasně navrch. Nadřízené orgány mu vytýkaly shodně pouze jedinou věc: "Nemáš tam Franto fungující organizaci SSM!" Všechny pokusy totiž zkrachovaly na tom, že mladá děvčata odmítala jednu předsedkyni za druhou. Když se na mě obrátil, nemohl jsem říci ne člověku, který mně dal práci poté, co jsem utekl z vysoké školy k babičce do Kolovče před rozzuřenou matkou.

Svolala se schůze za účasti tajemníka z OV SSM, na které jsem byl nejprve přijat za člena a posléze zvolen i za předsedu ZO SSM. Svolal jsem si o přestávce na svačinu všechny dívky ve věku od 16-ti do 25 let a zeptal jsem se jich, co by tak chtěly dělat. "Propínací zástěry" dlouho mlčely, všelijak se hihňaly, až vystoupila z řady jedná kurážná šestnáctka s jasným požadavkem: "My chceme nějaký muský!" Slíbil jsem jim to, i když jsem netušil, jak to celé provedu.

Začátkem 70-tých let investovala "strana a vláda" do činnosti SSM hodně prostředků a na penězích se moc nešetřilo. V zimním období se v hotelu Praha a přilehlém penziónu Magda na Babyloně konalo mnoho víkendových školení, kam jsem po dohodě s tajemníky OV SSM přivážel co nejvíce mých svěřenkyň. Program byl vždy téměř stejný: v pátek po večeři seznamovací večírek, pak k tanci a poslechu vyhrávala nějaká kapela. Druhý den se spalo při nudných přednáškách, odpoledne nějaké sportovní aktivity a večer pak diskotéka do ranních hodin. Školení byla velmi oblíbená a já se snažil, aby se na ně dostaly postupně všechny mé "soužky." Dívky si po nocích ochotně a s velkou radostí vyměňovaly s chlapci biologické informace a v neděli pak po obědě odjížděly do svých domovů čerstvě zamilované! Dlužno říci, že ani já jsem nijak nestrádal a "čárky v notýsku" utěšeně přibývaly.

Když si politruk na útvaru konečně po dvou měsících přečetl moje papíry, změnil se tvrdý vojenský výcvik v "ráj"! Byl jsem vybrán na pozici pomocníka výkonného praporčíka (skladník na rotě) a jako místopředseda "Plukovního výboru SSM" jsem byl "pan nedotnutelný". Do téhle doby to byla docela zábava a nikdy jsem mezi svazáky nepotkal nějakého ideologického fanatika. Byli jsme mladí a užívali si života na plné pecky.

Po příchodu do Prahy se vše změnilo. Pracoval jsem na úřadě, který měl pouhých 70 zaměstnanců a vedení striktně trvalo na tom, aby i tam ZO SSM fungovala. Místo legrace intriky, faleš a donášení. Navíc se mně tam stala příhoda, kdy jsem ztratil u širokého příbuzenstva manželky veškerý kredit. Když jsme s jedním 40-tiletým kolegou svazákem táhli velkou káru papíru do sběrných surovin, převrátila se nám "ta mrcha" přímo na tramvajových kolejích před Obecním domem! Co čert nechtěl, pohybovali se tam zrovna "lidé z přízně", kteří nás sledovali, jak za zvuku zvonících tramvají sbíráme papíry zpět na káru. Moje tchýně pak často slýchala uštěpačné poznámky ve stylu "no to si Tvoje Alenka moc nepolepšila."

Můj svazácký život skončil těsně před dosažením mých 30-tých narozenin. Jako delegát jsem na volebním zasedání OV SSM Praha 1 neudržel nervy na uzdě, když byli do výkonných funkcí voleni 35 až 42 let staří funkcionáři. Užil jsem si svých pověstných 5 minut slávy a do ticha sálu Slovanského domu jsem je podrobil velké kritice. Hovořil jsem i o tom, jak se asi dívají na evropských srazech mládeže na ty všechny Šloufy, Jenerály a Poledníky mladí lidé okolo 20 let věku. Podařilo se mně strhnout lavinu a z poklidného zasedání se stala vřava, kvůli níž žádná volba neproběhla. Moje domovská organizace SSM byla zrušena a já si začal hledat jiné zaměstnání. Stalo se to totiž v r. 1980.