Jan Podešva
Obec: Praha 9
Jan Podešva
Ruština! Všichni, včetně poloviny ruštinářek, ji nesnášeli, a kromě Jana z ní všichni před půlrokem maturovali. On měl na průmyslovce jako cizí jazyk němčinu, takže s ruštinou se potkal naposledy na základní škole.
Všude kolem nich byly stoly i zem pod kaštany plné zlatých táců, talířů i mincí, jak slunce probleskovalo přes rozložité staré koruny. Hosté usrkávali ledové pivo, do kterého jim lezly ožralé vosy, a u zdi nervózně střihal ušima vypelichaný pes.
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a buchty, mazánci papali a zkoukli nějaké švédské časopisy plné artistických poloh, protože Jan chtěl k maturitě umět alespoň něco. To je na dlouho zbavilo schopnosti matematicko-fyzikálního usebrání.
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on nedostal víc než většina lidí, jenom takový normální poklad. Štěstí, lásku, závrať, všechno, co dává životu smysl, a když ne smysl, tak aspoň pořádnou porci radosti.
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti předpokládal, že to s Janou nedopadlo.
