GLOSA: Nepustím si stáří k tělu, ještě ne!

GLOSA: Nepustím si stáří k tělu, ještě ne!
Ilustrační foto: Pixabay

Při prohlížení katalogu s módními trendy jaro-léto letošního roku jsem si uvědomila, že potřetí prohlížím model ne právě levných šatů. Zbytečně vyhozené peníze, ani bych je neunosila a pro můj věk (78) se nehodí, pomyslela jsem si a s povzdechem časopis odložila.

Přitom ještě před dvěma roky jsem koupila krásnou růžovou péřovou bundu, ve které se cítím dobře a vůbec mě netrápí „nekřesťanská“ částka, kterou jsem zaplatila. Co se to se mnou stalo? Že bych už byla opravdu stará?

Když jsem před patnácti lety zaslechla malého chlapce, který s maminkou procházel kolem mě, jak na moji adresu říká: „Mami, ta paní je stará,“ bylo mi to nepříjemné. Nebyla to věta tázací, bylo to bezelstné dětské sdělení. Maminka dítě napomenula slovy: „To se neříká,“ a pokračovali dál směrem k náměstí. Až za čas jsem pochopila, proč to dítě řeklo. Nechtělo mi ublížit, ale byl to jeho úhel pohledu na realitu a tou větou podvědomě vyslovilo svůj neskonalý obdiv maminčině kráse a mládí.

Mnohem nepříjemnější epizodu jsem prožila při pobytu na rehabilitačním oddělení LDN, kde jsem se léčila po operaci zlomeniny krčku stehenní kosti. Radost z prvních samostatných kroků o berlích mi neočekávaně uťala výzva: „Babi, jděte na stranu!“ Otočila jsem se, abych se podívala, kdo sestře překáží, a zůstala jsem v šoku. Sestřička volala na mě. Jaká babi? Moje jméno vidí každý den na pelesti nemocničního lůžka, copak si už nezasloužím zdvořilé oslovení?

Zranilo mě to. Poprvé mě někdo takto oslovil mimo okruh rodiny. V tu chvíli jsem se poprvé cítila stará. Naštěstí mám povahu, že se s depresivními stavy dokáži vypořádat v relativně krátké době a paradoxně mi pomohlo zjištění, že oslovovat pacienty "dědo" nebo "babi" bylo v zařízení běžné bez ohledu na věk.  

Uvědomuji si svůj věk, ale nechci číslu dovolit, aby mi zastínilo vnímání dění. Četla jsem, že správná definice stáří je REZIGNACE. Tvrzení se mi líbí. Stačí tak málo - NEREZIGNOVAT! Těšit se i z maličkostí, něco si přát, něčemu věřit, být spokojená tam, kde jsem. Nemyslet si, že jindy, na jiném místě nebo s někým jiným by to bylo lepší. 

 

 

 


 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
37 komentářů
Jana Kollinová
Paní Dagmaro, děkuji a přeji Vám jen tu stranu zrcadla, která zobrazuje duši a kouzlo oslovení "babi".
Dagmar Zwyrtková
Tak tohle je úžasný text, skvěle jste to popsala, všechny ty odstíny života... Děkuji.
Marie Kovářová
Když mou maminku před lety oslovila sestra "babi", maminka jí odvětila: "Vy jste moje vnučka? Že vás neznám." Nedávno jsem byl v nemocnici i já, ale babi se už teď neříká. Kdyby ano, vzala bych si příklad z maminky.
Lenka Tůmová
Milá paní Kolinová, jen si ty šaty kupte, když byste z nich měla radost. Kdosi řekl, že rubáš nemá kapsy. tak směle do toho!
Hana Polednová
Jani, moc hezky jsi to napsala, líbí se mi Tvůj článek a souhlasím s Tebou. Babička jsi jen pro svou rodinu a napiš nám, jak to dopadlo s šaty.
Jiří Dostal
:-) Hrabalovská "legenda zahraná na strunách napjatých mezi kolébkou a rakví" zní soukromými rytmy a akordy, dole jsem jenom připomněl naši generační zkušenost s věkovou rozmanitostí a snad i pokornější přístup k vlastnímu stárnutí, které se ale samozřejmě stává obětí módy. Ale jak praví Oscar Wilde - Móda je tak nesnesitelný druh ošklivosti, že je nutné ji každého čtvrt roku měnit. :-)
Lenka Kočandrlová
Proti věku není léku.Hlavně,že uvnitř a svými názory navenek jsme zůstali mladí.Já tedy ano. Oslovit mě někdo cizí jako babi,tak ho ženu svinským krokem!!!
Taťana Veselá
Krásné! A do těch nových šatů jděte!! :-)))
Jana Kollinová
Děkuji všem za milé a pozitivní příspěvky. Jano Š., Tvůj veršovaný komentář je skvělý a potěšil nejen mě. :-)
Hana Rypáčková
No, babička jsem už od padesáti, tak jsem si zvykla.. Uvědomuji si stáří, když mne něco bolí.. Tachometr nepřetočím...
Zdenka Koldová
zdravím....díky za pěkný článek....jsem 80+ a také se ještě nechci vzdát bez "boje",a že to někdy hodně "dře".Nejhorší je to v zimě,ted na jaře už dle možností "řádím" na zahradě,dělám si sama sadbičku paprik a rajčat a to i pro snachu a vnučku,takže toho trochu je .Také ještě nechci rezignovat,mám letos v plánu 3 pětidenní dovolené v Čechách,k moři ,i když bych chtěla si již netroufnu.Takže sumasumárum"ještě je to dobrý".
Miloslava Richterová
Paní Jano, 14:23, to je pěkné :-)
Jitka Caklová
Když mi bylo čtyřicet pět, potkala jsem dětského lékaře, ke kterému jsem docházela s dětmi. Dali jsme se do řeči a mimo jiné přišlo na věk. Řekl, že už mu je 74 a já na to, tehdy s notnou dávkou drzosti, "Co je to proti věčnosti.", aniž bych tušila, jaké moudro ze mě vypadlo. Celý život jsem slýchala: "Ve zdravém těle zdravý Duch." Za krátko mi bude 74 a vím, že je to obráceně. Totiž bez zdravého Ducha není nic, ani zdravé tělo. Krom vnoučat mi "babi" zatím nikdo neřekl a když mě někdo osloví "mladá paní", to mě docela baví, protože se tak cítím a vím jak vypadám. Ať to má kdo chce jak chce, pro mě je věk jen číslovka.
Zuzana Pivcová
Ještě před několika roky jsem se radovala, že mě považují za mladší, dnes na mně už revizor nechce ukazovat občanku, když jedu zdarma. Dřív bych radostně podupávala celou trasu metrem, že mě nikdo nepustil sednout, dnes se hned usadím. Dřív bych vyhledávala nějakou atraktivní barvu na vlasy, která by mně nedráždila pokožku, dnes mám odrost na celé hlavě. To ale neznamená, že rezignuji na život. Pouze mě nezajímá jen povrch.
Jana Šenbergerová
Mě se stáří neptalo. Přišlo, sedlo, zůstalo. Máme spolu dohodu, nevezme mi pohodu. Občas hostí ho mé kosti, jindy srdce, je to k zlosti. Tělo se s ním seznamuje, můj mozek ho ignoruje. Já i ono víme svoje, netřeba žádného boje. Nevezme mi moji víru, jednou opustím ho v míru.
Jan Zelenka
Stáří přichází pozvolna, jako nezvaný host, takže je možné, ba nutné, to vzít na vědomí. Nejsme v tom sami. Důležité však je, něčím smysluplným tuto dobu naplnit. Já se o to snažím, i přes neutěšený zdravotní stav. Díky za pěknou úvahu, paní Kollinová.
Zdenka Soukupová
Souhlasím s Ivanou, skvěle napsáno. Taky se snažím ty přibývající roky trochu ignorovat. Někdy to jde líp, někdy hůř, ale průměr je víc než dobrý. Jano, doufám, že tu uvidíme fotku v těch nových šatech. ☼
Marie Seitlová
Pěkný článek, také nerezignuji. Snažím se stále proti něco dělat. A babi také nesnáším, jsem babičkou jen pro svá vnoučata.
Alena Švancarová
Také s věkem bojuji,jasně ,že mladá nejsem,ale slovo stará nemám ráda.Dělám co mohu,aby se na mě dalo koukat,dělám si malé radosti a hned je mi o pár let méně.A snažím se hýbat.Nechci nadávat,že stáří za nic nestojí.I na něm se dá najít to hezké.Musíme to chtít vidět.Lépe to napsat neumím.
Miloslava Richterová
Pane Dostále, dneska kladné body :-))
Hana Řezáčová
Hezké! A určitě si šaty kupte!
Jana Kollinová
Pane Dostale, rozumím. Také jsem si v mládí pouštěla k tělu stáří, tak o dva i více let. :-)
Marie Faldynová
Také se cítím jak kdy, někdy na 150 a někdy na 20, funguji na sluneční baterie :-)) Zdravotní omezení budou přibývat, jen se tím nenechám otrávit, nebo se o to aspoň pokusím.
Jiří Dostal
:-) Trošku mě mate už titul glosy, protože stáří si naše generace běžně pouštěla k tělu od (svého) mládí, takže mu snad docela rozumíme... :-)
Anna Potůčková
Článek se mě moc líbí. Souhlasím s názorem, že každý je tak starý na kolik se cítí. Bohužel ale i toto je k zamyšlení. Jednou se člověk cítí třeba na těch 20,30let, jindy se posune pocitem k věku 70,80 let. A mnohdy v těchto našich pocitech velkou roli hraje počasí, nebo fyzická či psychická zátěž. Sotva se ve svém věku např. po nošení dřeva budu cítit na oněch 20 let. Opačně to může být na nějaké oslavě či koncertě, kdy se můžeme vrátit o pár let zpět jako by jsme ani senioři nebyli.
Miloslava Richterová
Potěšil mě Váš článek a fandím Vašemu přístupu, děkuji moc. Líbí se mi i příspěvky, souhlasím s paní Hanou, šaty bych koupila :-)
Naděžda Špásová
Jano, dobře napsané.
Marie Ženatová
Díky moc za zajímavý článek*. Dnes byl pro mne velmi optimistický*, tak jako i příspěvky ostatních v diskuzi * ♥
Hana Šimková
Okamžitě si kupte ty šaty co se Vám líbí. Dokud můžete chodit, tak ty šaty noste. Hlavně že se líbí Vám a kašlete na to, co říká okolí. Pokud si uděláte radost ,stojí to za všechny peníze. Hlavně je noste na truc těm, co si dovolí Vám říkat babi.
Soňa Prachfeldová
Milá Jano, uvědomování a připouštění si věku je individuální a odvíjí se zejména dle povahy člověka. Tedy to, co nám bylo dáno do vínku. Ne nadarmo se říká, že člověk je starý tak, jak se cítí. A tobě přeji, ať se cítíš co nejlépe a učiň vše tak, jak tobě to vyhovuje. Hodně zdravíčka přeji♥

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?