Básně 1
Úvodní foto autor, ilustrace v textu Pixabay.com

Říká se, že změna je život. A já tu změnu nyní rád udělám.  Místo obvyklé glosy nabízím dvě básně. Tu první jsem napsal na svých plzeňských studiích někdy ve dvaceti letech. Vyšla v mé knize básní Okno do zahrady. Druhá báseň je docela čerstvá. Je z letošního roku. Holt, ten ubíhající čas mne pořád nějak pronásleduje.  

                                                        *

 

TVÉ BÍLÉ TĚLO
    1964

 

Tvé oči šípy do neznáma,

kde svítí miliardy hvězd,

tvé černé oči, dlouhé vlasy,

tvé jméno, které vepsal jsem

do prachu cest.

 

Bělostné tělo do tmy září,

i náruč noci ztišila svůj hlas.

Tvůj plachý úsměv voní touhou,

na chvíli spolu zastavíme čas.

 

 

 

ZIMA

2023

 

Domy se ulicemi plouží,

do vlasů padá mokrý splín,

svět zarytě brouzdá se louží,

já však po modrém moři sním.

 

Když po horách zavanou bóry,

objímám moře, stokrát zas,

po vlnách pouštím metafory,

na malou chvíli vracím čas.

 

 

*

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
17 komentářů
Naděžda Špásová
Jendo, promiň, básničky nehodnotím.
Zuzana Pivcová
Na první přečtení bych poznala, že básník je jeden a týž člověk. Děkuji.
Jana Jurečková
Krásné básně, plné romantiky. Čas se nemusí zastavovat, když čtu, tak se zastaví sám, aniž bych ho prosila. S Vaší poezií se stávám lepším člověkem. Díky mnohokrát.
Zdenka Soukupová
Honzo, moc hezké...
Lydie Jakubcová
NADHERA...
Miloslava Richterová
Krásné :-)
Jan Zelenka
Ta úvodní fotka je z Korfu, z městečka Agios Stefanos. Večerní siesta v kavárně Evinos byla pokaždé pohodová.
Alena Velková
Těším se na další.
Martina Růžičková
Moc pěkné verše. Zapůsobila na mě hlavně ta druhá.
Dalibor Polanský
Hezky poetické, dýchá z nich cit. Líbí.