Výprava na Malý Rabštýn a přes Bystřické brody

Zhruba 13,6 km, trasa nenáročná, šli jsme po výstupu na Malý Rabštýn většinou z kopce dolů překrásným údolím řeky Bystřice.

Z Přerova nás vyrazilo rychlíkem vyšší kvality do Olomouce 9 a v Olomouci se přidala ještě Vlastička S., jako jediná, což nás trošičku mrzelo. Ale po první štamprličce slivovičky to přešlo.

Do Domašova nad Bystřicí jsme dorazili s mírným zpožděním, ale vůbec nám to nevadilo. U nádražní budovy jsme udělali společnou fotografi a vyrazili na naši stanovenou trasu po modré turistické značce, která nás provázela po celou dobu našeho putování.

Stejnou trasu jsme šli s jinou skupinou před 3 léty, ale už jsem si ji tak dopodrobna nepamatoval. A tak jsme byli "překvapeni", že musíme do pořádného heblu (kopce), stoupali jsme totiž na Malý Rabštýn. Chodník, po kterém jsme šli byl mokrý, den nebo dva předtím pršelo, tak nám to i dost klouzalo. Dokonce jedna účastnice zájezdu upadla a pak si musela umýt své pozadí za asistence Aničky T. v řece Bystřici. Pád to byl hrůzostrašný, šla totiž bosky a ještě navíc se s ní utrhl suchý stromek, kterého se držela, když lezla nahoru. Ještě, že ji jeden z clapců (Ivošek F.), který šel za ní zachtil. Udělala totiž nechtěný kotoul vzad. V pozvánce jsem psal "trekingové hole" sebou. Myslíte.si, že mne, hlavně děvčata, poslechnou.
Po tomto náročné výstupu jsme cca za 1/2 hodiny dorazili na Malý Rabštýn, kde jsme se na chvíli zastavili a kochali se nádheným pohledem do údolí, kde teče řeka Bystřice a kolem ní vedou koleje, kterými jsme přijeli do Domašova n,. B.

Protože jsme byli, jak se říká na začátku našeho putování, ušli jsme cca 3 km, vyrazili jsme na tu delší část našeho putování a už opravdu z kopce a po rovině. Na trase nás čekalo ještě jedno "překvapení" a to čtyři brody přes řeku Bystřici, které byly i na mapě a v pozvánce zaznamenány. Protože někteří tyto pozvánky k výšlapu pořádně a až do konce nečtou, byli trošičku překvapeni a zaskočeni. Ale nedalo se nic dělat, museli jsme všichni brodit. Ten první někteří obešli po mostku, ale pak už museli do vody všichni. Někteří brblali. Ono je to totiž náročné jít vodou, která sice příjemně chladila, ale po klouzajíci kamenech, které tlačili do chodidel. Nejsme totiž zvyklí chodit bosky a nejen ve vodě. Ještě mezi brody jsme šli bosky, protože jsme se nechtěli pořád obouvat a vyzouvat. Nakonec jsme to všichni v pořádku zvládli a hodnotili to pozitivně. Nejvíc si libovala naše Zlatka, která chodí bosky celoročně již 7 let a studenou vodu miluje.

To už jsme ale byli na "dohled" našeho putování, ještě cca 3 km a dorazili jsme všichni do Hrubé Vody, cíle našeho putovaní. No všichni. Jedna účastnice zájezdu, Ivanka, se nám po trase trochu ztrácela, hledala totiž kešky. Nakonec taky dorazila. To už ale velká část dopíjela první pivko v hospodě U Supa. Měli jsme totiž čas, vlak nám odjížděl cca za hoďku.
Když jsme se ho na nádraží (no nádraží, vypadá jak zřícenina...viz foto) dočkali, čekalo na nás ještě... nevím jak to nazvat. Protože v Hrubé Vodě není pokladna, museli jsme si koupit lístek ve vlaku. Většina nás byla senioři 65+, tak jsme si nechali vystavit regionální jízdenku IDSOK, která je levnější. Když jsme jeli do Domašova n. B, což je dál než Hubá Voda, stál nás lístek 31,- Kč. Zpočátku po nás průvodčí chtěla 36,- Kč, pak dokonce kolem 65,- Kč... . To jsme protestovali. Protože vlak zastavil v zastávce a ona musela proděj přerušit, aby dala pojkyn k odjezdu. Po jejím návratu byla cena opět jiná a to 27,- Kč, to už jsme brali.

Pak už cesta ubíhala jak měla. V Olomouci jsme se rozloučili s Vlastičkou S. a taa větší část výpravy vyrazila vlakem do Přerova, kde jsme se rozloičili, jak to máme ve zvyku a vyzazili jsme k domovům.

Na dokreslení pár fotografií.
Fotili: Vlasta S., Zlatka M., Věrka B., Milan C. a moje maličkost.

Přátelé děkuju, byl to opět velmi příjemně strávený den, tedy neděle. Už dnes se těším na další společné výšlapy.