Když noc už dýchá podzimem,
ještě malý kousek léta
ukrojil si sen,
když ranní mlhy
již hasí oheň a
stíny vzpomínání.

Když slunce tančí
na řasách slunečnic,
a vlaštovky v mapách hledají
cestu na konec světa,
ptám se, kudy chodím 
po dlouhém políbení,
co zbylo v kvítí natrhaném.

Když v zahradách medituje září,
podává den babím létem zdobený,
mandolína se opíjí vínem
až za hranice slov
a líčka červenají,
blažené ticho,
už nikam nepospíchá.