Dramatické putování nad Berounkou

Jako každý rok, i letos, se konalo naše setkání kamarádů a kamarádek z portálu i60. Tentokrát se konalo uprostřed malebné přírody u řeky Berounky v Roztokách u Křivoklátu.

Sjeli jsme se ze všech koutů naší země. První odpoledne, po ubytování, jsme se vydali na malou procházku na tři vyhlídky. Doprovodili nás dvě zdatné turistky Vlaďka a Líba.

První vyhlídka nesla jméno Paraplíčko, a byla hned nad Berounkou v Roztokách. Po příjemné cestě lesem jsme dorazili na druhou vyhlídku u Pomníku Karla Egona II. z Furstenberku, kde byl moc hezký výhled na hrad Křivoklát. Naše kamarádky zjistily na chytrém telefonu, že se tam někde nedaleko ukrývá ještě jedna vyhlídka U Trojice. Po menším bloudění jsme ji nakonec objevily. Vrátily jsme se do hotelu po stejné trase.

Na druhý den našeho pobytu naplánoval náš "guru" Honza návštěvu krásného místa v Luhu u Branova, kde spisovatel Otta Pavel trávil v malém domečku u řeky Berounky, své dětství. Tyto chvíle popsal ve svých knihách Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby. Měli jsme na vybranou. Buď se nechat odvézt bezpečně našimi obětavými řidiči na místo, nebo se projít dobrodružnou naučnou stezkou U Eremita nad řekou. Už před odjezdem na setkání jsme si mohli prohlédnout fotografie úzkého klikatého chodníčku nad strmým srázem k řece. Ve slabé chvilce jsem slíbila, že se po ní vydáme, a že klidně polezeme i po čtyřech.

V noci před výletem jsem se budila hrůzou, ale slovo je slovo, a to se musí dodržet. Ráno nás nastoupilo na start celkem devět statečných, osm turistek a jeden turista - manžel Miroslav. První úsek cesty vedl po rovné asfaltové cestě. Potom jsme ale museli nastoupit na úzkou cestičku mezi stromy ve svahu nad Berounkou. Zdolali jsme pár nebezpečně klouzavých míst, pár dřevěných můstků i nějaké spadané stromy. Dolů jsme se raději ani nedívali. Všechno ale jednou skončí, i naše balancování nad řekou bylo u konce.

To ale nebyl konec dramatických událostí. Po dalších metrech, které jsem ušli po břehu Berounky, jsme narazili na zatopený turistický chodník, po kterém nám plavaly vstříc malé kačenky. Bylo nám jasné, že tudy to nepůjde. Museli jsme se vyškrábat do velkého, zarostlého kopce. Došlo i na moje sliby, místy jsme lezli i po čtyřech. Nakonec jsme skončili v obilním lánu, a po jeho okraji jsme přišli na polní cestu, která vedla do vesnice Branov.

Dvě z nás se ale rozhodly vrátit, a dorazit na místo určení po bezpečnější cestě. Nakonec jim vyrazil naproti ochotný řidič Zbyněk, který nás všechny spolu s Honzou dopravil k domku Oty Pavla u přívozu. Toto magické místo u řeky se nám moc líbilo. Připlula nás pozdravit rodinka labutí s osmi mladými. Pozdravili jsme se s rybářem a s vodáky, kteří ve dvou lodích proplouvali kolem nás. Prohlédli jsme si domeček, koupili jsme si turistické vizitky, přidali ratítka do deníčků, a nakonec jsme se rozloučili s příjemnou paní, která se o toto místo s láskou stará.

Nasedli jsme do aut, a po krkolomných cestách jsme dorazili zpátky do našeho hotelu. Po obědě nás čekala ještě návštěva hradu Křivoklát.