Po stopách Santiniho

V samotném srdci Vysočiny leží město Žďár nad Sázavou, město, které se letos stalo cílem našeho školního výletu. V letním semestru VU3V jsme probírali jedinečného stavitele období barokní gotiky a rozhodli jsme se, vydat se po jeho stopách.

Jan Blažej Santini - Aichel (1677 – 1723)

Neobyčejně nadaný a neobyčejně pracovitý člověk i přes svůj zdravotní handicap. Neví se přesně, jaké měl zdravotní postižení, ale říkalo se mu „chromý kameník“, i když toto povolání nikdy nevykonával právě z důvodu svého postižení a vyučil se vlastně malířem. Jako devatenáctiletý mladík se vydal na vandr do Itálie. Ještě předtím přidal ke svému kamenickému a malířskému vzdělání základy architektury. Po svém návratu začíná úspěšnou dráhu architekta. V Čechách a na Moravě vytvořil více než 80 staveb a vrcholem jeho stavitelského umění je právě poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou.

Ráno se vyloupl den jako malovaný a parta 16 mikulovických seniorů, studentů VU3V, se po páté hodině vydává vstříc dobrodružství po stopách Santiniho.

Byli jsme všichni natěšeni a v dobré náladě, protože semestrální přednášky nás nadchly a my jsme byli lačni vidět alespoň něco málo z díla slavného architekta. Těšili jsme se na společně prožitý den. Jsme dobrá parta a vždy si spolu užijeme spoustu legrace, povídání a sdílení společných zážitků nám přináší radost. V devět hodin jsme už u cíle naší cesty, Žďár nad Sázavou.

První zastávka se koná na Dolním hřbitově, kterému se říká taky morový a nebo krchálek. V době morových epidemií v 18. století na Moravě nechal opat žďárského cisterciáckého kláštera Václav Vejmluva vybudovat morový hřbitov podle plánů Santiniho, ale protože zároveň přijal i jiné opatření, například otevřel klášterní sýpky a potravinové zásoby i pro žďárské obyvatelstvo, morová epidemie se městu zázračně vyhnula. A tak se na hřbitově žádné morové oběti nepohřbívaly.

Druhým cílem našeho výletu byl areál bývalého cisterciáckého kláštera, nyní zámek Kinských. Klášterní kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláši, Santini při přestavbě znovu nechal rozehrát své mistrovství a současný človíček jen žasne, jací byli naši předkové mistři.

V současné době se přímo v hlavní lodi provádí archeologický výzkum, protože se tam začaly propadat kostelní lavice a po odkrytí podlahy se zjistilo, že jsou pod ní dávné hroby. Stojí za zmínku, mimo jiné, i mozaikové obrazy ze současnosti. V dávné historii klášter zažil obrovský požár, a tři dny po požáru umírá i zcela zničený opat kláštera Václav Vejmluva, který poskytl nocleh tulákovi a ten v noci požár založil. Požár byl tak silný a zničující, že jiskry létaly až na Zelenou horu, ale naštěstí vítr vál jiným směrem a klášterní kostel zůstal neponičen.

Třetí a poslední naší zastávkou je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, nebylo to však poslední dílo velkého mistra a ani za jeho života dílo nejobdivovanější, ale může být pokládáno za jeho umělecký testament. Výjimečnost tohoto barokního skvostu je potvrzena i jeho zapsáním do seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Program našeho výletu se naplnil, před zpáteční cestou a po silném duševním zážitku jsme se šli posilnit do místní Taferny, ani tady nás nezklamali.

Celý den byl jak malovaný. Za dobrou organizační přípravu a skvělé zajištění celého programu, kdy vše šlapalo jako švýcarské hodinky, děkujeme ředitelce SOUŽITÍ 2005 Mikulovice Mgr. Štěpánce Beníčkové, prostě naší Štěpánce.

Po stopách Santiniho

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Aktuální anketa

Kontakt

Více