Cesta českých sedmdesátníků do opomíjeného Slovenského krasu

Po Velké Fatře, nejrozsáhlejším slovenském pohoří, jsme vyrazili do jednoho z nejkrásnějšímu koutů u našich východních sousedů, do Slovenského krasu. Já našemu seskupení mužů říkám „CK 70+“. S výkonem nemá ta číslovka nic společného.

Žijeme relativně blízko slovenských hranic. Z první železniční stanice na Slovensku jedeme zadarmo. To se máme. Na internetu jsem vyčetl, že důchod je u našich sousedů v průměru menší, ale vlak mají zdarma a autobus 70+ za pár centů. U nás platíme za něj mnohdy do stovky. Recipročně to neplatí. Slováci u nás tyto výhody nemají. Zavání to diskriminací. Naši vládu to nezajímá.

Cesta na místo nám zabrala skoro 12 hodin. Je to daleko. Slovenský kras se zejména rozkládá mezi okresy Košice, Rožňava a Revúca. Obyvatelstvo v tomto prostoru tvoří většinou Maďaři a Romové. Příroda je zde dechberoucí.

Je to největší krasová oblast na Slovensku. Jedná se především o jeskyně Domicu, Gombaseckou, Krásnohorskou, Jasovskou a Ochtinskou aragonitovou. Jsou zapsány v přírodním dědictví UNESCO. Mají bohatou krasovou výzdobu s nádhernými krápníky. Také se v Domici dá jezdit na lodičkách a na zadku můžete pozorovat tu nádheru. Nachází se zde rozsáhlé krasové planiny na vápencovém podkladu a jsou protkány propastmi, krasovými útvary jako je Silická lednice, která je vodou spojena s Gombaseckou jeskyní. Jsou tam závrty a škrapy. To jsou taková okénka do podzemí. Ze skal jsou pěkné výhledy na okolní krajinu.

Jeskyně Domica. FOTO: Jojo – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, wikimedia

Gombasecká jeskyně. FOTO: Semu – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, wikimedia

Při našem putování jsem ocenil mimořádní atraktivní 3 km dlouhý krasový kaňon Zádielská dolina. Místy je 10 m široký a 300 metrů hluboký. Je jedním z nejkrásnějším na Slovensku. Přimhouřil jsem oči a na vrcholku překrásných vápencových skal se mi zjevil ve fantazii Vinnetou. Nedaleko se tyčí na kopci zbytky Turňanského hradu.

Nad vesnicí, kde jsme byli ubytováni, se jako z pohádky na nás díval hrad Krásná Horka. Nedaleko je jeden z nejatraktivnějších zámků na Slovensku Betliar. V Rožňavě stojí za zmínku navštívit Banícké muzeum a biskupství. Celá oblast se nazývá Gemer a je protkána historickými městečkami.

Jako mlynář vám doporučuji navštívit zachovalý vodní mlýn v Kováčové. Energie získaná z vodního kola, se pomocí palečnicového převodu přenáší ze svislého na vodorovný pohon na mlecí kameny. Spodní stojí (ležák) a vrchní se točí (běhoun). Mezi ně se sype obilí, které se rozemílá na meziprodukt. V primitivním „rukávci“, který se třepe jako síto, se oddělí jádro zrna (mouka a krupice) od obalů. Na tomto principu pracuje také hamr (kladivo), který používali kováři k výrobě železných předmětů. Je v městě Medzev, kde je také muzeum kinematografie. Vzniklo na základě sbírek cestovatele, kterým byl otec bývalého prezidenta Slovenské republiky Schustera.

Ubytováni jsme byli v hezkém penzionu. Petr chodil spát na gauč do jídelny. Prý chrápeme. Povídám mu: "Chrápeme všichni. Ty nejsi výjimka“. Pod námi byla restaurace, kde jsme po náročně prožitém dni chodili spláchnout zážitky. Také pokecat s milými místními lidmi. Každé ráno na nás čekal ráno o půl sedmé na zastávce autobus, kterým jsme vyráželi za poznáním. Jízdenky společně pro nás tři kupoval Petr. Povídám mu: „Maďarsky se to řekne három (3)“. Cestující s řidičem se smáli. Vzpomněl jsem si, jak mě maďarští kluci na internátě učili maďarsky. Musím podoktnout, že umím počítat právě jen do tří. To se nám to cestovalo. Jízdenky na autobus Slovensku, když máte sedmdesát, stojí totiž pár centů!

Byl to úžasný „klukovský výlet“. Myslím si, že to nejlepší mě v životě ještě čeká!