Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena jejími nadávkami a kletbami, že to nejede! A vzápětí přichází požadavek: „Pojď se na to podívat, možná by to šlo opravit.“ A následuje další nepublikovatelný, hanlivý výraz na adresu spotřebiče, který včera fungoval a dnes stávkuje.
Muž slyší a spěchá pomoci. Částečně i spokojen, že má možnost prokázat svou užitečnost v bytě. Schopná žena leccos dokáže sama, ale když si ona už neví rady, pak nastává jeho velká chvíle.
Kdysi dávno v minulém století se on vyučil řemeslu, pak i manuálně pracoval. Vědom si své intelektuální a manuální zručnosti v kutilství a opravách, bere šroubovák a kombinačky. Prohlíží zánovní, moderní spotřebič uznávané světové značky, ale nenachází žádné šroubky, po jejichž odstranění by nahlédl dovnitř. Pak by jistě našel „kazítko“, kterým si výrobce zajišťuje nákup nového spotřebiče, po uplynutí záruční doby toho předešlého a teď už neopravitelného.
Šroubky nejsou, tak tam budou někde záskočky. Nějak to přece dohromady museli poskládat. Utajené jsou dokonale, bez poškození se to neobejde. Beztak to „kazítko“ i kdyby našel, tak stejně bude neopravitelné a nové nesežene. Tak kutil hledá a zkouší. Hlavou se mu honí myšlenky, jak dávné a technicky nedokonalé přístroje tehdy byly výrobně pracné a složité. Takový šroubek, musel mít hlavu tvarovanou pro nástroj, pak nějaký závit, k tomu matku s podložkou. Na obou protikusech otvory a těch spojů bylo vždy potřeba několik. Bylo to výrobně pracné, ale opravitelné a fungovalo spolehlivě po dlouhou dobu.
A tak najednou mu přišla na mysl příhoda, hodně stará, až přes půl století. Po dvou letech se tehdy vrátil z vojny a svůj podnik našel na jiném konci města v nově postavených halách, ovšem většinou s původním strojním vybavením. Přidělili mu stroj o několik desetiletí starší než byl on sám. Ale zakrátko přišel nový, alespoň co do roku výroby a ten mu byl velmi sympatický. Dalo se vlastní iniciativou vymýšlet jiné způsoby k usnadnění a zrychlení práce, což při úkolové mzdě vedlo ke slušným výdělkům. Jenom někdy tepelná ochrana ho nečekaně zastavila. Údržbář utrousil, že ta mašina má více rozumu, než ten „úderník“ na ni pracující.
A stalo se to zrovna na noční směně před koncem měsíce, na prioritní zakázce zvané „VÝLUKA“! To znamenalo, že nikdo se nezeptá ani neřekne jak, ale udělej to a hned, "bo" není těžba, šachta stojí! Čekají a hned ráno si to odvážejí!
Údržbář nebyl, tak tedy pomoz si sám. Nahlížením při předchozích opravách si uvědomil možnou příčinu problému. Jeden z elektromagnetů měl stejný zdvih jako jeho koncový spínač. Pokud někdy malinko nedojel, koncák se nevypnul a tepelná ochrana vypnula vše.
Nesmělo se to, ale po odstranění krytu si ten koncák sám nastavil na horní polohu a na spodní navázal trenýrkovou gumu nalezenou v „pucvolu“. Pokud magnet zadrhnul a nedojel poslední milimetr, tak ta guma vymezila vůle, přes mrtvý bod koncák přetáhla a on pak spolehlivě vypnul. Nebylo komu o tom povědět a fungovalo to spolehlivě.
Po několika letech pracovní záležitost ho přivedla zpět. Uviděl dobře známou svou bývalou mašinu se svítící červenou kontrolkou a naštvaného obsluhujícího, čekajícího na elektro údržbu. Zastavil se a vyslechl lamentace, že se to vypnulo už potřetí a údržbáři si s tím neví rady. Pořád to seřizují, pak to chvíli funguje a potom zase se to vypne. „A představte si pane, že tam byl uvázaný kus staré gumy, jaká se dává do trenýrek!“ „Který idiot to tam asi dal?“
Nezbylo nic jiného, než aby od jakéhosi úřednického chytrolína oni, mladí a progresívní odborníci, vyslechli jeho kecy. No, ale ani s pomocí moderní digitální techniky na nic jiného nepřišli. Potom se ten údržbář nenápadně vzdálil, aby se posléze vrátil s tenkou tažnou pružinkou. Zapojil ji místo zmiňované trenýrkové gumy a rychle nasadil a zapečetil kryty. Ono to fungovalo a ten údržbář si pak s předstíranou skromnosti užíval slova obdivu a chvály. A zase přišlo. Jak? Na to se neptáme, prostě on to opravil, tečka.
Pokud se vrátím ke zmiňovanému značkovému, leč nefungujícímu spotřebiči, tak dle očekávání záskočky se odlomily. Tudíž kryt se nedal použít. Zmiňované „kazítko“ napáchalo neopravitelnou škodu a dle očekávání moderní a dokonalý výrobek skončil v elektro odpadu.
Pošlete odkaz na tento článek
Každý máme nějaký předmět, který se dědí. Z otce na syna. Pro mne je tím předmětem kárka, kterou je možné tlačit před sebou či zapřáhnout…
Je to hmatová, čichová, zraková a sluchová vzpomínka z mého dětství. Červivé houby, lodní kufr, mrtví Rudoarmějci a zvony.
Moudro, jež vypadlo z pusy herečky Terezy Brodské, mě donutilo k hlubokému zamyšlení, jak na tom vlastně jsem já, škopek nádobí, vysavač a…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před více než sto lety. Je to nejstarší a také největší snímek z mého papírového…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48 letech. Hnědooká blondýna mu obrátila staromládenecký život naruby. To se…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny strany. Prababička Marie se narodila roku 1876 a pradědeček Jan roku 1873.…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete, zůstalo? Lidem, kteří vám byli nejbližší? Popřípadě dalším generacím,…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do krásných mladých let. Už jsem se na portále zmiňovala o cestě, která nám…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě vystupujeme na malém venkovském nádraží, kde nás očekává babička s dědečkem. V…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní prázdniny. A věřte, či nevěřte, i tenkrát bývala pořádná horka. Na to byli ovšem…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny většinou velmi podobně, a tak se mi časem spojily do jedné velké a krásné…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně, jako jsou jimi dětská srdce naplněná až k prasknutí? Možná, že ano. Určitě…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době jsme spolužačky, i já, již dávno odrostly školním lavicím. Myšlenky na „Dva roky…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale, že ne. Snad jen trochu. Už jsem v některých předcházejících glosách…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích v podvečer z okna, tak jsem ke svému milému překvapení uviděla padat…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o tom, co vás zajímá, když už se prostě nemáte koho zeptat na podrobnosti…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v té době nemluví. Výklady obchodů na našem malém náměstí jsou krásně…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v roce 1956 - chodila jsem do 5. třídy. V zimě se zde topilo ve vysokých…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho Ďábelský trylek a učitel nabyl dojmu, že se jedná o začátek Beethoveny…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později zjistila, vymýšlel si je a stejně tak i měnil lidem jména. Jenomže než…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na klávesnici je anonymní. Dopis voní, elektronické sdělení není cítit. Také podle…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně k večeru na maminku. „Proč s Janičkou? Je nejmladší a je to holka, vem si Pavla,…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale narozeniny neslaví, leda tam nahoře. Narodil se 8. 2. 1935 jako čtvrté dítě…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo stojí před tabulí s křídou v ruce a učí nás násobilku nebo gramatiku. Můj…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když sledovala za záclonou svou stejnojmennou vnučku, jak v těsném objetí odchází z…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o vašich předcích. Nejlepší práce pošleme do celostátní soutěže,“ vyzvala…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici, přespávala jsem u mamky. Trávily jsme společné večery, při kterých mamka vyprávěla…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých turistů v Praze. Za války spolu brázdili na kole a tandemu tehdejší…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé zkušenosti. Dokonce jsem se ocitla v hledáčku policie tajné, a byla několikrát…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik příhod. Dvě vám napíšu. Neslyšeli jste nikdy o vagónu čokolády z Itálie? Ani o…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za chvíli bude tma a další den je za námi. Za pár dnů to bude rok, co navždy…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do rodného kraje své maminky a tatínka, tedy naší babičky a dědečka. Babička se…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám – a přesto pro mne má sílu, neboť tohle je místo, kde stával náš dům.
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě. Ještě její sestru Blážu. Hanka a Bláža bydlely spolu s dalšími čtyřmi…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na vlastní kůži nedokáže má generace představit. A to ani ve snu. V posledních…
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních dnech často sedáváme ve stínu pod velikým, letitým ořechem a povídáme si…
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek. Bydlela v malém městečku v polochudé rodině, dnes známém z natáčení…
I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi někteří neposkvrnění. Nebo chcete-li nepolíbení informačním tokem.
Letos zima přišla brzy, mrzne už od začátku listopadu a sv. Martin přijel na obzvlášť bílém koni. Na Tři krále sněžilo naposledy. Teď je…
Na příběhy z tatínkova vyprávění mě přivedl jeden zákazník. Jednoho chladného dne se zastavil na zmrzlinu a jako vždy jsme si při jeho…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní jsou lidé narození v rovinách, jiní jsou horalé a jiný je ten, komu od…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v Muzeu MHD nebo je potkáváme jako atrakci pro turisty v historickém centru…
Není nad to, když dítě vychováváte k pravdomluvnosti. Moje dcera Terezka i syn Jakub byly hodné, slušně vychované a hlavně pravdomluvné…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak mi aspoň vybral jiné efektní jméno, když mu ten jeho Kamil nevyšel. Proč…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok jezdili na prázdniny do Krkonoš, konkrétně do Herlíkovic, to je takový menší…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to zrovna nebylo, ale hezky barevně vyvedená kartička zve na oslavu narozenin.…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá trochu omšele. Stárne, stejně jako já, která se zde před mnoha lety…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život pozitivně provázeli a ovlivňovali, bylo hodně. Někdo z nich pro mne znamenal víc,…
Bylo nám patnáct let a táta se po čtyřech letech ozval s tím, že s námi stráví v létě týden po východních Čechách. Nevím, proč se najednou…
Než jsem se narodila, byla jsem po devět měsíců klukem a jmenovala se Franta. Tatínek si byl totiž stoprocentně jistý, že jsem kluk, což mu…
Vstala jsem jako vždycky nejdřív ze všech. Musela jsem udělat snídani pro ostatní na našem statku. V kuchyni nejprve roztopím v kamnech,…
Jsme v davu. A v tom davu byl jednoho slunečného červnového dne roku 1936 v hamburské loděnici, kam zavítal i německý vůdce Adolf Hitler…
Občas mívám zvláštní dny. Trochu přemýšlivé, trochu vzpomínací. Před očima mi defilují až rozostřené obrazy minulosti jak starý film. Matka…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno dokáže pochytit dětské ucho. A vzpomínám na své dětství v 50. a na začátku…
Aniž by tušila budoucí významné datum, začala si moje prateta Anna dne 22. března roku 1918 psát deník.
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné chvíle ano. A těch bylo a je spousta. Všechny se mi pak samovolně…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v televizi, vášnivě fandil před obrazovkou a dost často si vyrazil přímo na…
Když jsem přibyla do rodiny svého muže, bydleli jsme společně s jeho maminkou v klidné vilové čtvrti pražského Braníka.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1801
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
-
Kvíz i60 - 10. týden
Dne 1. března 1955 byla vyhlášena nejstarší chráněná krajinná oblast v České republice – CHKO Český…
- Foto dne
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1801
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %