Hácha, nešťastný prezident i člověk

Narodil se v Trhových Svinech, právě dnes je tomu 153 let. Je nadmíru složité, hodnotit jeho osobu, když si ani neumíme představit, v jakém prostředí a pod jakým nátlakem vykonával svůj úřad, zvláště, když ho čím dál víc limitovala nemoc.

Judr. Emil Hácha, uznávaný odborník na mezinárodní právo, docent právnické fakulty University Karlovy, dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni, po roce 1918 prezident Nejvyššího správního soudu, člen legislativní rady ČR, byl dobou srolován. Neměl prezidentské ambice a do úřadu ho delegovala osobní neutralita, zkušenosti, vzdělání a hlavně důrazné přání Beneše a nátlak okolí. Pro svoje poslání se obětoval.

Po obsazení Sudet vzniknul na území zbytku Československa nový státní útvar, Česko-Slovensko a 30.listopadu 1938 byl Hácha zvolen prezidentem. Při svém inauguračním projevu řekl: Národ český, slovenský a rusínský vyhlašuje před celým světem akt samostatnosti. Po všech územních ztrátách, povznášíme svoje srdce u vědomí, že zůstáváme samostatným státem, jenž na svém území nezná po Bohu vyšší autority, než jsou Ti, kteří byli zvoleni národem. Je třeba si uvědomit kdy, a za jakých okolností byl projev pronesen. A mělo být ještě hůř.

V březnu 1939 spojenecká Francie prohlásila, že nelze zasahovat do středoevropské krize a britská diplomacie sdělila, že nebude vyvíjet žádnou iniciativu. Jak krátkozraké. Tiso 14. března 1939 vyhlásil samostatný slovenský stát a Hácha odjel do Berlína s přesvědčením, že se bude projednat tato záležitost. Téma bylo ale jiné. K noci ze 14. na 15. března se často vracel a příteli Vachkovi řekl: Ptáte se jestli mě hrozili, ale to je slabé a nesprávné slovo. Záleží kdo, a jak hrozí. Můžete vydržet Hitlerovo řvaní, ale na pokraji sil ke mně přistoupil žoviální Göring a klidně mi vysvětloval, že by nerad musel krásnou Prahu srovnat se zemí. Věřte, že v rukou vůdce bude český národ v těch nejlepších rukou. V tu chvíli jsem pochopil, že ke mně mluví ďábel, a pak jsem podepsal s vědomím, že ani vláda ani český národ s tím s podpisem nemá co dočinění. Háchův vlak byl cestou zpět záměrně zpožděn a na Pražském hradě už Háchu vítal Hitler, kde 16. března vyhlásil Protektorát Čechy a Morava a protektorem jmenoval Konstantina von Neuratha, diplomata staré školy, který dodržoval alespoň některé elementární zásady dohod a diplomacie. Mluvčím zla byl především K.H.Frank. A mělo být ještě hůř.

Úřad Háchovi neulehčoval ani od protektorátní reality odtržený Beneš. V roce 1941 naivně předpokládal, že se vstupem Sovětského svazu válka ještě tento rok skončí a požadoval, aby nebyly vydávány žádné dokumenty o loajalitě k Říši. V červnu 1945 pak podepsal dekret o národním soudu, podle kterého měl být souzen i Hácha.

Velká Háchova opora, předseda vlády Alois Eliáš, byl v září roku 1941 s příchodem Heydricha zatčen a v červnu příštího roku popraven, jako jediný premiér, kterého kdy Němci popravili. Postupně byla rozbita Obrana národa, pokračovala persekuce a germanizace, čemuž nemohla vláda, Národní souručenství ani Hácha osobně nějak zabránit. Pokud se podařilo zachránit jednotlivce, bylo to jen za další ústupky. A mělo být ještě hůř.

Šéf RSHA, zastupující říšský protektor SS-Obergruppenführer a generál policie Reinhard Heydrich (třetí zleva), státní prezident Emil Hácha (druhý zleva) a vpravo státní tajemník u říšského protektora Karl Hermann Frank. FOTO: ČTK

Atentátem na Hyedricha dne 27. května 1942 už z vlády a Háchy zůstal jen stín. Na vrchol moci se dostal K. H. Frank a vynucoval stále loajálnější vyjádření a přednášel stále tvrdší germanizační proslovy. Už v den úmrtí Heydricha Hácha píše Hitlerovi: Nejvřelejším přáním, které jsem choval já a celý český národ bylo, aby Říši a zemím Čech a Moravy byl při životě zachován pan Zastupující říšský protektor. Na jeho pohřeb pak odjel s vládní delegací. Mohl nepřijet?

V rozhlasovém projevu ze dne 30. května 1942 ostře odsoudil atentát a činnost Benešovy exilové vlády. V době lidických persekucí, kdy občané hromadně vyjadřovali podporu říši, dostal od Hitlera osobní dar v podobě luxusního mercedesu. Mohl odmítnout?

Zákeřná nemoc, německý nátlak, prezentovaný neurvalým Frankem, vláda pod kontrolou okupační správy, skutečný zrádce ministr Emanuel Moravec, jehož nejstarší syn vstoupil do SS a další podobné okolnosti, to vše paralyzovalo už zlomeného Háchu a nacisty byl využíván jen k propagandistickým účelům. I proto byl Frank proti jeho odvolání. Snadná manipulace s nemocným prezidentem mu vyhovovala. Dne 30. listopadu 1943 nařídila okupační správa okázalé oslavy pátého výročí nástupu Háchy na prezidentský úřad. Teprve v den oslav byl oslavenec postaven před hotovou věc. Hrůzné divadlo.

Poválečný národní soud konstatoval, že nejpozději od druhé poloviny roku 1943 nebyl Hácha trestně odpovědný za obsah svých rozhlasových projevů. Jeho dcera uvádí už začátek roku. Dne 13. května 1945 byl v Lánech zatčen a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankrác, kde 27. června zemřel na arteriosklerózu. V té době už nebyl duchem na zemi. Alespoň v tomto mu byla smrt milostivá. Pohřben byl na vinohradském hřbitově do neoznačeného hrobu jako kolaborant a zrádce národa.

Za svůj úspěch v dané situaci při rozhovorech považoval záchranu jednotlivců, sociální pomoc rodinám zatčených a především, že se Emanuelu Moravcovi nepodařilo prosadit, aby do wehrmachtu byly zařazeny české jednotky. Komu se to zdá málo...

S využitím zdrojů:
Tomáš Pasák - Emil Hácha
Václav Junek - Muž, který obětoval svoji čest