Vycházka z Týnce nad Sázavou do Nespek plná slunce, jinovatky a smíchu

Jako na fotbalovém hřišti se nás sešlo na „autobusáku“ v Benešově přesně jedenáct. To byl náš „tým“ na dnešní vycházku. Jestli jsem minule psal, že bylo hezky, tak tentokrát bylo přímo nádherně!

Listopad, ale slunce zářilo jako v září. Ráno sice kolem nuly a na autech ještě jinovatka, ale nebe jasné a slibovalo den jak malovaný.

V Týnci jsme vystoupili z autobusu a po pár metrech už jsme přecházeli nově zrekonstruovanou lávku přes Sázavu. Ta se blyštila v ranním světle, a i když nás za chvíli pohltila mlha v Brodcích, náladu nám to nezkazilo, i když jsme čekali řeku nasvícenou sluncem.

U tamní bývalé továrny Jawa jsme si zavzpomínali na časy, kdy se z těchto míst do světa rozjížděly legendární motocykly Jawa. Vzpomínali jsme také i na jiné slavné podniky, které už jsou minulostí – třeba sázavský „Sázavan,“ kde se vyráběly boty. Jen jsme si povzdechli, a šli dál.

Mlha se nás držela jako klíště, a my pořád čekali, kdy se ta bílá peřina konečně roztrhne, držela se řeky jako přilepená. Všichni jsme věřili, že se rozplyne, ale nikdo nevěděl kdy.

Šli jsme po silnici, chvílemi po chodníku, podél tichého toku, až jsme došli ke Zbořenému Kostelci. Tam jsme znovu překročili řeku – a rázem jsme se ocitli v jiném světě. Po levé straně se zvedaly skály, nad nimi se rýsovala zřícenina hradu Zbořený Kostelec, a přestože se mlha pořád nechtěla vzdát, už se v ní, ale začínaly objevovat první sluneční paprsky.

Šli jsme dál a dál podle řeky, když se najednou slunce konečně prodralo ven a krajina se rozzářila. Řeka se třpytila jako stříbro, jinovatka se měnila v kapky rosy a tráva se střídala s bílou a sytou zelení. Před chatami byly uvázané rybářské loďky a vrby se skláněly až k vodě. Ve vodě se zrcadlily odlesky stromů a chat. To bylo něco! To bylo pokoukáníčko! To byla nádhera! Zhluboka nadechnout, přivřít oči a cítili jste ten chladný ostrý vzduch, jak vám proniká do celého těla. Tak vypadalo podzimní ráno u řeky Sázavy.

Cesta nás vedla dál mezi chatami, loukami a pastvinami, až jsme dorazili do Ledců. Tam nás přivítal kostel sv. Bartoloměje, rybník a taky rozbahněná cesta, rozježděná od traktorů, louže kam se podíváš, ale všechno jsme zvládli. Svačinová pauza u kostela s výhledem na vodu byla přesně to, co jsme potřebovali.

A samozřejmě se rozjelo naše oblíbené téma – vaření, pečení a zahrádka. Tentokrát přišlo na přetřes pečení chleba. Vytáhl jsem svůj kousek chleba, který jsem včera pekl, a nabídl k ochutnání. Někdo chtěl recept, někdo pokyvoval hlavou, ale Blanka, která také peče doma chleba, tam nebyla. To mě mrzelo, protože ona by mohla posoudit rozdíl mezi tím, co peče ona a mým chlebem.

Cesta z Ledců byla sice po uježděné, v létě prašné cestě, ale dnes tam byly obrovské díry plné vody a kaluže byly přes celou šířku. Když se proti nám znenadání vyřítilo auto, museli jsme poutéct do mokré, rozbahněné louky, aby nás nepocákalo.

Řeka se znovu objevovala po pravé straně a na pastvinách se líně pásly krávy. Poslední lístky vrb se třepotaly ve větru. Před Nespekami jsme došli k místu, kde se do Sázavy vlévá potok. Voda se tam zrcadlila, třpytila a házela „prasátka“ do očí. Počasí i nálada byla prostě skvělá.

To už jsme byli téměř před pár minut od zastávky autobusu, kterým jsme měli odjet. Ovšem, autobus nám ujel doslova před nosem. „Tak jdeme do hospody“ někdo řekl a všichni jsme šli. Obsadili jsme celý stůl, objednali si pivo, nějaké jídlo a polívky.

A začalo to pravé povídání – recepty, rady do kuchyně, historky a smích se rozléhal od našeho stolu snad celou hodinu. Já jsem vyprávěl svůj příběh o převráceném jablkovém koláči, který se měl obrátit zpátky na talíř, ale obrátil ho mimo talíř a téměř všechen vytekl na podlahu. Nebo jak mají manželky "rády," když vaří a manžel se nad ní postaví a jen tak prohodí: „Dala jsi tam…?“ a nebo, když on jde přezouvat gumy a manželka mu poradí, aby si s tím autem trochu popojel protože… A tak jsme mezi smíchem, vyprávěním a slunečními paprsky zakončili další krásnou středu.

Díky Zdeně a Marušce za její výběr trasy a hlavně, že zařídily to slunečné počasí. Jak to ty děvčata dělají?! Všechno se povedlo tak, jak to mělo být a tak ještě jednou díky vám všem. Bylo to krásné a příští středu už se zase všichni těšíme na další zážitky s touhle bezvadnou partou.

Ahoj Zdeněk

Trasa: https://mapy.com/s/fepumuhazu

Vycházka z Týnce nad Sázavou do Nespek plná slunce, jinovatky a smíchu

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Aktuální anketa

Kontakt

Více