Podzimní ne/povedený výlet

Podzim patří z mého hlediska k nejlepšímu ročnímu období na vycházky i výlety. Slunce nad hlavou nežhne, ale příjemně rozhazuje paprsky po krajině, stíny se prodlužují a světlo je měkké.

Není třeba nosit na zádech litry tekutin pro doplnění a pro pohyb v přírodě stačí lehká bunda. A navíc podzimní barvy lahodí očím a pohled do zlatavých korun stromů je uklidňujíící. A nějaký ten kilometřík nepříliš náročným terénem tělesné schránce může jen prospět.

Takto jsem uvažovala a naplánovala si výlet do míst, která sice znám, ale nikdy se neomrzí. Na rozhraní Českého středohoří a Kokořínska leží nedaleko známého města Úštěk dva turisticky zajímavé objekty nedaleko sebe. Udělám si výšlap z Úštěka ke Kostelíčkům v Ostrém, odtamtud se vydám na zříceninu hradu Helfenburk a skončím ve vsi Rašovice, odkud jezdí autobus.

Ranní pohled z okna i do předpovědi počasí mě ujistil, že dnes konečně přišel ten správný den. Zabalila jsem si svačinku a hurá na autobus. V Úštěku jsem se z časových důvodů nezdržovala, jen jsem prošla kolem Muzea čertů, vydala se po schodech dolů pod město a pak se napojila na silnici směr Ostré.

Silnička vede sice stále jen do kopce, leč stoupání není příliš strmé a pochoduje se příjemně. Ani není příliš frekventovaná, na obloze pozoruji zajímavé vlnky z bílých mráčků, takže pohoda. Pokud ovšem hledím vpřed a neohlížím se. Při pohledu za sebe jsem ztuhla. Zatímco přede mnou panuje krásný podzimní den, za mnou už se schyluje k podzimnímu smutnění. A věřte, než jsem došla do Ostrého, bylo zataženo a po radosti z krásného dne.

A čím je zajímavé Ostré? Na vrchu Kalvárie vystavěli jezuité v letech 1703-1707 poutní areál. Za autora stavby se považuje barokní stavitel Octavio Broggio. Monumentální schodiště na vršku je viditelné zdaleka. Z vesnice Ostré k němu vede křížová cesta. Nad schodištěm najdeme dvě stejné kaple a mezi nimi boží hrob. Památka léta chátrala a teprve v nedávné době byla za pomoci Sdružení pro obnovu památek Úštěcka opravena. Je to místo s krásným výhledem na Úštěk, jezero Chmelař a České středohoří za nimi. Místo pro posezení, zklidnění i chvíli rozjímání. Dokonce tu byla nainstalována mluvicí roura s klikou - poesiomat. Na dlouhé rozjímání však nebyl čas. Chvíli jsem poslouchala rouru, nahlédla do kaple a vydala se směrem k druhému cíli výletu - hradu Helfenburk.

K hradu, zvanému též prostě Hrádek, vede několik cest ze všech stran. Přestože je to hradní zřícenina poměrně zachovalá a impozantní s věží, je ukrytý v lesích a z okolí je prakticky neviditelný. O to větší překvapení pak zažijete, když dofuníte k jeho bráně. Hrad vystavěli Ronovci na skalním ostrohu v zalesněném Hrádeckém dolu. V roce 1375 hrad koupil pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Měl zde venkovské zázemí k pobytu v Roudnici, kde vykonával svůj úřad. Za arcibiskupa Jana z Jenštejna sem byly umístěny i klenoty, relikvie a knihy z Chrámu sv. Víta v Praze. V 16. století hrad vyhořel a pak už jen pustl. Až ke konci 19. století jej koupil průmyslník hrabě Josef von Schroll a upravil ji pro rozvíjející se turistické účely. Obytnou věž používal jako své letní sídlo. V 60. letech dvacátého století se zarostlého hradu ujali ochránci přírody. Trempové vyčistili hrad od náletových dřevin a provedli archeologický výzkum studny. Mimo jiných nálezů tam objevili i hřídel rumpálu, která je vystavena vedle studny. Hrad v majetku města Úštěk v současnosti obstarává dobrovolnická skupina. Hrad je volně přístupný po celý rok, najdete tam posezení s lavičkami, přístřešek a ohniště. V sezóně tam bývá průvodcovská služba a můžete vystoupat na věž, ze které je krásný výhled do okolí.

Pro moji návštěvu jsem si vybrala cestu z Ostrého po tzv. Hrádeckém okruhu. Právě z této cesty je dvakrát výhled na hrad a nejlépe vynikne, že ač stojí na skále, je vlastně schovaný v údolí. Bohužel se totálně zatáhlo a kýžené fotopočasí se nekonalo. Při cestě z hradu do Rašovic začalo i foukat a poprchávat.

Zdržení kvůli focení se jaksi nekonala a do Rašovic jsem dorazila hodinu před odjezdem autobusu. Chvíli jsem snaživě seděla na židličce v autobusové zastávce. Rozklepala jsem se zimou a nakonec jsem se rozhodla se trochu zahřát pochodem do další vesnice - Kalovic a trasa se protáhla na 13 km. Krásný výletní den s hřejivým slunkem se během pár hodin změnil na nepříjemně sychravý. Takový je podzim.

Vyšlápla jsem si 14. října 2025. Faktické informace jsem čerpala z volně dostupných údajů na internetu.