Přiznávám, nikdy jsem neviděla zlaté prasátko. Ale vinu beru na sebe. Neochota postít se, mlsná pusa a také pochybnosti o pravdivosti tohoto rčení. I když už to tvrdí i v televizi. Čert vem zlaté prasátko. Já jsem totiž letos viděla opravdového anděla. Nevěříte?
7. 12. 2025
Tak mám pocit, že jehličí už tak nevoní, uždibované syrové těsto na vanilkové rohlíčky už mi tak nechutná a navíc mě po něm pálí žáha, dárky byly skromnější, těšení větší…
Přiznávám sama sobě, že čím dál tím míň mám ráda vánoce. Poslední dobou to kupčení s narozením Páně těžce snáším. Ale nechci kazit radost ostatním a tak kupuji a balím dárky, chodím na trhy na svařák a na předvánoční besídky a koncerty, obdivuji na náměstí strom a vyřezaný betlém. Už třetí rok tam má velbloud pod ocasem nalepenou žvýkačku. Ale je hezký, to zase jo. Myslím ten betlém, ne velbloud. I když ten taky.
A taky peču cukroví. Vytáhnu starou pruhovanou zástěru a staré recepty. Ty jsou totiž nejlepší. Ty osvědčené, zažloutlé papírky s občas mastnou skvrnou a ožužlanými rohy. Ráda si v nich listuji. Mám tam takové unikáty jako „Propíchávaná buchta Jitka, Čokoládové koule Máňa K., Obližprst Karel.“ Občas vyzkouším něco nového, ale stran cukroví jsem milec starých časů. Jediné, co mi z vánočního cukroví nikdy nechutnalo, byla domácí čokoláda. Dávala se do formiček a máma vždycky u toho děsně nadávala, protože jí to nešlo vyklopit. Pouštím si k tomu CD. Rádio nebo televizi radši ne, abych se vyhnula masakru reklam. Ale to máme asi všichni stejně.
Co nastartovalo mou nelásku k vánocům? Vím to. Ještě jsem chodila do práce a za mojí kolegyní přišla dcera, tehdy asi desetiletá holčička. Byli se školou v divadle a tak se zastavila. Ptám se jí:
„Barunko, jak se ti líbilo divadlo?“
„Moc ne.“
„A na čem jste byli?“
„Ani nevím, nějaký Josef s nějakou Marií tam tahali pořád po jevišti jakési dítě?“
„A co Ježíšek?“ ptám se téměř návodně.
„No na toho se těším, dostanu mobil.“
Vím, že je to mylné usuzování z části na celek, ale nějak mi ten „JEŽIŠEK S MOBILEM“ přišel jako symbol současných vánoc.
8. 12. 2025
Veselý babinec, svařáček, v pořadí asi druhý, náměstí před betlémem. Hřeji si ťapky o kelímek, nasávám skořici a hřebíček ( ony ty vánoce nakonec nejsou tak špatné…) a jedna z kamarádek prohlásí:
„Nepřijde Vám, že je mi ta koza podobná? Vypadá tak oduševněle.“
10. 12. 2025
Dnes jsem nakoukla do mé oblíbené prodejny obuvi Ecco. Dopoledne kupodivu jediní zákazníci, starší manželský pár s vnučkou. Vybírají v pánském oddělení, pán dlouze diskutuje nad každou botou ( vnučka se pořád hihňá, manželka s pánem trpělivě hovoří… ) až si nakonec nechá přinést tři páry bot na vyzkoušení. Prodavačka přiklekne k pánovi s prvním párem bot. Kouká a já se zájmem rovněž. Pán je v sandálech. V prosinci. Prodavačka mu říká: „No to jste otužilý.“ V duchu si určitě myslí (já rovněž), že je dědek zanedbaný a nemá řádné boty.
Manželka se usmívá a praví: „On si je manžel dal schválně, aby se nemusel pracně zouvat.“ Aha. Vnučka se hihňá. Měla by si spíš všímat toho, co muži umí. Že každý má nějakou svou zvláštnost, nechci říct přímo úchylku. A že babi to zvládá s grácií.
11. 12. 2025
Čekám kamarádku. Má přijít asi za půl hodiny, tak mažu pár chlebíčků, vínko se chladí v ledničce a sladkostí ve formě vánočního cukroví už je plná krabice. Zvoní zvonek. Divím se, že by MV přišla téměř o čtyřicet minut dřív. Běžím otevřít. Za dveřmi stojí asi třicetileté děvče. Dlouhé vlasy, trochu oplácaná, zelená parka, rifle. Kde já jsem ji jenom viděla. Děvče se představí a řekne, že je z lékárny. Koncem listopadu jsem si vyzvedávala léky a dívka se přiznala, že mi špatně vrátila. Že jí to dalo dost práce, než našla patřičný recept, zjistila adresu. Přišla mi vrátit 25,- Kč.
Žasla jsem a nevěřila. Nad slušností, poctivostí, ochotou přijít vrátit peníze. Drmolila jsem něco o tom, že jsem to vůbec nezjistila a že ten obolus ani nestojí za to trmácení. Mladá lékárnice odpověděla: „Mně ano.“
Málem jsem měla slzy v očích. Dívce jsem poděkovala a řekla jí, že je můj vánoční anděl.
Strčím do peněženky
Šupiny z ryby
Neškemrám o štěstí
Ale co kdyby
Pošlete odkaz na tento článek
Slyšela jsem bezva vtip. „Skvělého chlapa najdeš na každém rohu,“ pravil Bůh. Pak se zamyslel a udělal zemi kulatou. Každý muž, kterému…
Jako malá jsem toužila žít v pohádkovém světě, kde by mi na rozcestích, čáry-máry, kouzelné peříčko ukázalo: „Tudy.“ Žila jsme, nakonec…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem. Kdybych se o ní rozhodovala dnes, nechtěla bych, aby vyšla. Tehdy jsem to…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí chci vidět, slyšet, ohmatat si, cítit, ochutnat. Jakmile na mě někdo…
Od té doby, co vyšla kniha Život s gamblerem a vznikl stejnojmenný film, mi pravidelně chodí zprávy a maily od lidí, jež často znám dlouhá…
Dělá mi radost dávat lidi dohromady. Hlavně ty, které k sobě pasují a kteří jsou si navzájem sympatičtí, nebo lidi se stejnými či podobnými…
Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat. Popadla jsem klíče, kabelku a mobil, vlítla do tenisek a utíkala... Byla…
…a žízeň uhasíš, po dlouhé, dlouhé době. Jako když z podzemí na čerstvý vzduch do chladného rána vyjdeš a zhluboka se nadechneš. A oči,…
Život mi připadá jako jízda na řetízkovém kolotoči. Jednou vám vítr cuchá vlasy a jízda je opojná, smějete se štěstím, svět je růžový.…
Když už jsem vypadla z toho kolotoče, mým problémem bylo, jak sdělit mámě, že jsem si zažádala o penzi. Bylo mi žinantní jí říct, že už má…
Občas si připadám děsně mladá a skotačivá. Ráno spolknu ibalgin, aby mě nebolelo koleno, obleču se do čehosi hodně extravagantního, zmaluju…
Prožila jsem pěkné, dlouhé manželství. Děti nám nebyly dopřány, ale manžel měl dceru z prvního vztahu. Brala jsem ji jako by byla naše, i…
Strejda Google i AI svorně tvrdí, že kustod v muzeu, galerii, knihovně či archivu je odborník (též nazývaný kurátor), který se stará o…
Jsem optimistka. Na známou otázku, zda-li je sklenice napůl plná nebo napůl prázdná, odpovídám: „Dolij do plné.“ Ale občas se stane, že…
Vždycky se mi líbilo motto: „Můžeš všechno, když se nebojíš.“ Ano. Ale celý život jsem se bála. Teď už se bojím míň. Zase už úplně všechno…
Slyšela jsme kdysi hezký vtip. „V okamžiku smrti se Vám promítne celý život jako film. Pak příjde Mirka Spáčilová a dá vám 36 %.“ Vždycky…
Vyrůstaly jsme se sestrou v prostředí, kde hlavní slovo měli vždy dospělí. Dítě se muselo podřídit a chovat se podle přání rodičů. Co…
Tak teď nějak nevím, jestli se říká, že každý by si měl prožít svých pět nebo snad patnáct minut slávy? Rovněž mi není jasné, jestli to…
Je mnoho tváří jara, ale letošní jaro je pro mne jedno z nejhezčích. Podotýkám, že možná ne jen pro mne. Jsem (starší) žena, které letošní…
Nevím, kdo řídil můj život, jestli existují nějaké „vyšší síly“ či jen bohapusté náhody, ale při čtení této výzvy, zadání či námětu k…
Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a babičkou na Vinohradech u Riegrových sadů v Praze 2. Byla to poslední ulice na…
Jsem již v důchodu patnáct let. Možná je to jen můj pocit, ale nechápu, proč se senioři mají lišit od ostatní populace. Víte, ještě když…
Mé tělo se pomalu řítilo vstříc podlaze. Ale ovládat rychlost v tu chvíli bylo pouze mým zbožným přáním. Ve skutečnosti jsem uklouzla po…
Nejdůležitější je mít vyřešené bydlení. A pokud jde o samostatnou ženu středního a vyššího věku, platí to dvojnásob. To je zásada, které se…
„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne