Postřehy z cest: Bari

Bari jsem poznala, když jsem pracovala jako delegát. Přijela jsem o týden dříve, než začaly jezdit skupiny, a tak jsem se sama musela dopravit do hotelu. Na letišti v Bari jsem měla přes hodinu času, než přijede autobus, který mě doveze do vzdáleného kempu.

Byl horký den, na zastávce nebyla lavička, a tak jsem průběžně odpočívala vevnitř v hale na letišti a zase se vracela na zastávku. Zbývalo asi 25 minut do odjezdu, když řidič přijel na zastávku, otevřel dveře a nechal lidi usadit v autobusu. Sám si došel pro kávu a zapálil si cigaretu.

Prohlídka města Bari byla na programu buď první nebo poslední den pobytu. Na letišti jsem vždy trávila časné ráno jednoho ukončeného pobytu a první ráno následujícího pobytu. Musela jsem čekat několik hodin na přílet další skupiny a obvykle jsem si šla lehnout do zadní části letiště, kde pospávala jedna bezdomovkyně. Sedla jsem si vždy ob tři sedadla, natáhla nohy a usnula. Aspoň dvě tři hodiny spánku na občerstvení. Obvykle jsem se vzbudila před devátou hodinou, žena po deváté sebrala igelitky a odešla. To už se začali trousit první cestující, a já si šla dát cappuccino a croissant.

Když skupina přiletěla dříve, byla na programu prohlídka Bari. Bari, kdysi považované za jihoitalský Bronx, stojí za návštěvu. Bari Vecchia – Staré Město s krásnou atmosférou, s úzkými uličkami a půvabnými náměstíčky. Je to malebná čtvrť se svými průchody, dvorky a křivolakými uličkami. Ulice před domovními dveřmi každé ráno obyvatelé pečlivě zametají, jako by se jednalo o součást jejich vlastního bytu.

Místní typické těstoviny ve tvaru oušek „orecchiette“ jsou vystaveny ve výlohách domů. Orecchiette se dělají ručně, palci se vymáčkne důlek, aby to vypadalo jako ouško. Ženy se to dříve učily od mládí a někdy jsou staré ženy vidět při práci. Mně se to nikdy nepodařilo, vždy jsem „ouška“ viděla jen se sušit na plátu. Jednou jsem se zeptala starší ženy, která přijela do Prahy a byla z Bari, zda dělá ouška ručně. Já ne, ale moje teta ano. Zněla její odpověď.

FOTO: Travis K. Witt – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia

Když skupina přiletěla k poledni, procházka po Starém Městě měla jiný ráz. Ulice prázdné. I moje skupina po krátké procházce se někam schová. Procházím se sama uličkami. Občas jen někoho zahlédnu odpočívat před domem v chládku. Jdu úzkou uličkou, nikde nikdo, jen starý muž sedí před vchodem. Jdu kolem něj, sleduje mne, naše oči se střetnou. Nevím, jestli mám pozdravit. On na mně zavolá: “Máš krásné oči.“ Tak aspoň poděkuji a usměji se.

Když přicházím do centra odpoledne, všude plno lidí. Uprostřed Starého Města se zvedá katedrála Sv. Sabina /San Sabino/, kousek na sever míříme do poutního kostela sv. Mikuláše - Basilica di San Nicola – je jedním z prvních normanských kostelů na jihu Itálie, je nádherným příkladem apulského románského slohu. Bazilika byla budována jako sídlo ostatků svatého Mikuláše, které místní rybáři ukradli r. 1087 v Turecku. Poutní místo navštěvované velkým počtem Rusů, kteří sem přijíždí se poklonit ostatkům světce. Hrobka Mikuláše se nachází pod hlavním oltářem. Stojím v kryptě před stříbrným oltářem světce, nedá se hnout pro množství poutníků. Vzduch je těžký horkem a vůní kadidla, ve vedlejší skupině starší muž omdlí.

Nedaleko od katedrály sv. Sabina a baziliky sv. Mikuláše se nachází Švábský hrad. Tento Castello Normanno Svevo /dnes zvaný Švábský hrad/ vystavěli Normané na ruinách římské pevnosti. Hrad rozšířil Friedrich II. Z původní normanské stavby dosud stojí dvě věže. Po pádu Štaufské dynastie převzali vládu nad Bari Anjouovci, Aragonové a Bourboni.

V 16. století byl hrad za Isabely Aragonské a její dcery Bony Sforzy přebudován na renesanční rezidenci. Bona Sforza polská královna, manželka polského krále Zikmunda II. a vévodkyně z Bari byla velká donátorka. Za její účasti se v rezidenci scházeli umělci a humanisté. Je pochována v apsidě baziliky sv. Mikuláše v krásné hrobce.

Švábský hrad připomíná slavnou postavu Friedricha II. Friedrich II. /vnuk Friedricha I. Barbarose/ byl výjimečnou osobností své doby. Byl vychováván papežem Inocencem III., který byl jeden z nejvzdělanějších mužů své doby.

Friedrich byl korunován r. 1198 králem ve čtyřech letech. Žil v Puglii, byl nazýván „Stupor Mundi“. /Úžas světa/ Za jeho vlády celá krajina Puglie /Apulie/ prožila období rozkvětu. Kvetl obchod s Východem, zejména za křížových výprav. Zajímal se o islám a judaismus. R. 1229 se stal králem jeruzalémským.

Byl prohlášen za Antikrista r. 1225. K tomu dojmu vybízely papeže císařovy orientální projevy (harém) a kritika církevní moci a Fridrichův neúspěšný pokus odmítnout papežskou nadřazenost. Byl stíhán stále kletbou.

Fridrich byl ochránce umělců. Založil Sicilskou školu na Palernském královském dvoře, kde skládat milostné básně patřilo takřka k dobrému tónu. Básnil sám císař Fridrich, jeho syn Enzo, císařův říšský notář Giacomo da Lentini a kancléř Pier della Vigna. Kancléř později upadl v nemilost, byl oslepen žhavým železem a ve vězení spáchal sebevraždu.

Fridrich sám mluvil šesti jazyky, mimo jiné též řecky a arabsky. Orientální vzdělanost dopomohla Fridrichovi dosáhnout během diplomatického jednání s egyptským sultánem toho, že Jeruzalém, Betlém, Nazaret byl po deset let dán křesťanům.

Byl též vášnivý lovec sokolů. Měl jich více než 2000. Sám napsal knihu o sokolech, která dosud nebyla překonána. Postavil několik pevností. V Bari i v Neapoli.

Nové Město

Procházím se Novým Městem, které je tak rozdílné od Starého Města. Luxusní obchody, elegantní kavárny, krásné secesní domy. Nádherné paláce, divadlo Petruzzelli s nádhernou červenou fasádou. Divadlo vyhořelo a bylo kompletně zrekonstruováno. Toto čtvrté největší divadlo nabízí 1480 míst k sezení.

Odjíždíme přístavní třídou Lungomare podél pobřeží, po pravé straně výhled na přístav, na moře. Na silnici se povalují mladí Afričané. Bez práce. Bez vyhlídek. Je na ně smutný pohled.

S využitím zdrojů:
Apulie Merian
reálie italského jazyka

Postřehy z cest: Bari

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více