Téma: stárnutí
Tak, jak postupuje čas, ubíhají nám léta a člověk stárne. A je, bohužel, stále méně událostí, které nám pozitivně ovlivňují život. Spíše se množí události, sice významné, ale mající většinou více, či méně negativní charakter. To je neúprosná realita života.
Jan Zelenka
Samozřejmě, pokud se ji dožiji. Nebál jsem se padesátky, šedesátky ani sedmdesátky. Bojím se, ale osmdesáti. Proč? Myslím si, že to zkrátí mé aktivity a můj život bude omezen. Výkonností, ubyde sil a zhorší se rapidně zdraví.
„Haló, záchranka? Můj devadesátiletý otec je v bezvědomí, prosím přijeďte co nejdříve,“ volal jsem na stopadesátpětku tísňového volání. Záchranka přijela do deseti minut.
Žít co nejdéle ve zdraví – to je přání většiny lidí. Plní se jim jen z poloviny. Ve srovnání s předešlými generacemi sice žijeme déle, ale ten čas navíc prožíváme z velké části v ordinacích a v nemocnicích.
Ve stáří už nejde ani tak o dosažení nějakého konkrétního cíle, jako o tu cestu k němu. Nejde o to, co všechno se naučíš nebo kam až vystoupíš, ale o to, že se cestou učíš a že pořád jdeš.
Bolí mě nohy, bolí mě ruce. Ozvalo se stáří. Už jsem tady. Dobrý den. Co je na bolest dobré? Nejjednodušší je přece pilulka proti bolesti. Zapiji ji a je mi dobře. K čemu to vede? K závislosti.
Nestěžují si, vydrží víc než mladí, nehroutí se z malých problémů. To se často říká o lidech v seniorském věku. Ale není dobré zaměňovat skromnost a odolnost s pocitem, že člověk nechce být na obtíž, nemá odvahu dát najevo, co mu není příjemné.
Kto by netúžil po dlhom živote? Ibaže dôležitejšie, ako dlhovekosť je prežiť roky života v dobrom zdraví. Ako na to? „Vezmime zdravie do svojich rúk“, buďme manažérom svojho zdravia, potom si môžeme povedať: „Vek je iba číslo.“
Nedávno jsem vytáčel maminku své snachy. Slavila sedmdesátku. Ženy chtěly tancovat, ale většina chlapů koukala do půllitrů. Nic nového. Po levé straně přes jednu ženu seděla její sestra. Ještě je přitažlivá. Má 67 let jako má sestra.
