Téma: samota
Samota je pro mnohé strašákem. Ale je to mýtus. Realita je taková, že mnoho starších žen je spokojených, pokud žijí samy. Podle mnoha studií jim dokonce samota prospívá.
Vratislava Hofmanová, redakce
Ty jsi o svátcích sám? To nemůžeš! O Vánocích musejí být rodiny pohromadě. Když tyto věty slyší někdo, kdo žije single, je to k zbláznění. Zatímco v mnoha oblastech života padla tabu a došlo k převratným změnám, když jde o Vánoce, urputně se držíme pravidel. I když si jimi vzájemně škodíme.
Někdy za celý den neřeknou ani slovo. Občas promluví jen s prodavačkou v obchodě nebo pozdraví sousedy. Single život má řadu specifických stránek a jednou z nich je to, že člověk nemá s kým mluvit. Někdy je to příjemné, někdy na zblbnutí.
Úzkosti, obavy z vývoje ve světě, strach z válečného konfliktu. To jsou pocity, které v těchto dnech trápí čím dál více lidí. Pro mladé je to strach z neznámého, pro dříve narozené strach z toho, co už znají a mysleli, že už nikdy nepoznají. Není však dobré nechávat se varovnými zprávami pohltit a odsunout takzvaně obyčejný život.
Samota je často spojována se slovy nepříjemná, smutná, nebezpečná. Jenže pro mnoho lidí jde o stav přinášející radost a klid. Pro negativní pocit vyvolaný tím, že člověk je sám, se mnohem více hodí označení osamělost. Ne, nejde jen o slovíčkaření, je to důležitý rozdíl.
Samota je pro mnoho lidí strašákem a spojují si ji s životem ve vysokém věku. Čím dál častěji je však vidět, že početná rodina automaticky nezaručuje, že člověk stáří nebude prožívat sám. Mnohdy je tomu naopak a single senioři žijí spokojenější život.
Žít sám je fuška a v tuto dobu to platí dvojnásob. Mnoho lidí je totiž přesvědčeno, že když někdo nemá partnera, početnou rodinu a hromadu přátel, je to chudáček a je třeba mu to dát najevo. Často to dávají najevo tak výrazně, že to dokáží ve zdraví přežít jen silní jedinci.
Osamělost, pocit, že se nemám komu svěřit, že na mě nikomu nezáleží. Tyto emoce jsou často spojovány s životem lidí vyššího věku. Ovšem pozor, epidemie osamělosti se šíří i mezi lidmi mladými. A právě oni si s ní umí poradit méně než senioři.
Říká se, že člověk začne doopravdy stárnout až v momentě, kdy propadne pocitu, že ho už nic dobrého či zajímavého nečeká. Dokud plánuje, žije. Je to pravda?
Nic nedělat, nemít telefon, televizi ani knihu, být sám. To je situace, která připadá mnoha lidem nesnesitelná, ba přímo děsivá. K pocitu nespokojenosti mnohým stačí jen chvíle nicnedělání. Ze životů vymizelo to, co dříve bylo velmi časté. Ticho, samota, rozjímání, přemýšlení.
