Téma: Moje prázdniny
Jako hodně dětí i já trávila prázdniny u babičky a dědy a tyhle prázdniny zůstaly navždy v mých vzpomínkách...pravda, stýskalo se mi po rodičích, to si pamatuji taky dobře.
Začíná rok 1979. Slavíme Mezinárodní rok dítěte. Pro mne a mého muže to je svátek největší. Ne pro tuto mezinárodní slávu, ale především proto, že i my, v tomto "slavném" roce, přispějeme troškou do mlýna. Po téměř osmi letech čekáme druhého potomka.
Jezdívali jsme s bratrem každé prázdniny na celý měsíc k tetě Valerii do Říčan. Se strýcem Jeronýmem, který byl spolumajitelem cihelny, bydleli v krásné prvorepublikové vile s obrovskou zahradou. Zatímco cihelnu strýci zabavili, vilu se mu podařilo udržet.
Tatínek s maminkou vozívali sestru a mě již od časného dětství k naší jediné babičce a dědečkovi na venkov. Auto jsme neměli, tak náš přesun probíhal nejprve vlakem. Pak následoval ještě autobus, protože koleje z Humpolce dál nevedly.
Toho roku jsme skončili devátou třídu a měli před sebou poslední prázdniny před velkým životní předělem, jehož význam jsme si uvědomovali jen pramálo. Daleko důležitější byly ty dva měsíce – jak si je co nejvíc užít?
Ukázkový úvodní text článku
Mám ráda Český rozhlas. Na jedné stanici je pořad „Host Radiožurnálu“. Jednou byla hostem naše zahraniční zpravodajka v Berlíně, Klára Stejskalová, jejíž příspěvky ráda poslouchám.
Ukázkový úvodní text článku