Jarka Jendrisková
Mé pozdní spisovatelské motto pro prvotinu Láska podle Párala i pro mé další flirty se psaním.
Někdy to ženská prostě vydrží strašně dlouho nic nenapsat, jen tak žije, pracuje, stará se, pozoruje a přemýšlí o všem, co vidí, slyší a prožívá. Sem tam sice něco v duchu okomentuje a něco ji napadne, ale má tolik práce, že ten proud povinností zase ty komentáře a nápady pryč odnese.
Ale také se hodně směje a sní, celý život se směje a sní, nejen v mládí, to se málo ví. Ale především pořád čte, to patří k životu jako vzduch.
A pak najednou pan Čas milostivě povolí vodítko nebo otěže, chcete-li a ona se posadí ke klávesnici, která už neslouží jen k práci a najednou se ty nápady, vzpomínky, pocity, sny a humor přenášejí na papír, až se sama diví, kdeže to vše uloženo bylo. Ale pozor, pan Čas už to dlouho nedovolí, takže je třeba nezahálet.
Obec: Velké Březno, Ústecký kraj
Povolání: knihovnice, dobrovolnice a pozdní spisovatelka
Smrt obchodního cestujícího. Proč je už v názvu divadelní hry uveden její konec? Asi aby nikdo v průběhu představení nepřemítal o tom, jak to dopadne, ale vychutnal si zoufalství, smutek, beznaděj, a to všechno v míře vrchovaté.
Jarka Jendrisková
Kniha Anthonyho Doerra Jsou světla, která nevidíme mě uchvátila a potěšilo mě, že byla převedena na filmové plátno, lépe řečeno na seriálovou obrazovku, nicméně těšení bylo provázeno obavami, jak to dopadne…
„Na vařený nudli,“ říkávala moje krásná a svérázná teta, když si prohlížela fotografie svých oblíbených herců: Jeana Maraise, Marcella Mastroaniho, Allaina Delona i našeho Radoslava Brzobohatého.
Bože, vy vypadáte o 10 let mladší a jak jste štíhlá! To snad není možné, po třech dětech! Je to možné. Já jsem ty tři děti porodila před desítkami let.
Jedna byla postavou skutečnou, druhá románovou. Obě žily v polovině 19. století, obě byly krásné, vdané, obě byly matkami, obě byly nevěrné, obě byly milované a milovaly. Skutečně obě někoho milovaly?
Naše Evropa dostala své jméno po krásné, ale trochu naivní dívce Európě, která si nic netušíc, pohladila roztomilou kravičku, ze které se vyklubal býk, což byl proměněný, pěkně chlípný bůh Zeus, který se s pouhým pohlazením rozhodně nespokojil.
„Jak jde kroj, tak se stroj“, říkávala moje máti, když jsem se v pubertálních letech bláznivě smála modelům a účesům na fotkách z jejího mládí. „A neškleb se, jak potrhlá, nemysli si, že ty vaše mini a grisle (rozuměj „rifle“) jsou nějaká krása."
V současné záplavě románů z let padesátých se může jevit osvěžujícím sáhnout po knize z doby, kdy už socialismus v naší zemi lapal po dechu a blížily se změny, které pro někoho nemusely být vůbec sametové.
