Tyto řádky už píšu jako vdaná paní. S tím Fb jsem měla pravdu. Objevilo se tam tolik gratulací, že by to bylo venku jedna dvě. Doufám, že ještě stále rodina netuší, co se stalo a co se na ně chystá.
A co že se vlastně stalo? Tak začnu pěkně popořádku. Shromáždili jsme se před obřadní síní a za hudby vešli dovnitř. Celá jsem se chvěla, třesoucí ruce držely kytici a očima jsem těkala po příhlížejících z řad našich přátel. A že jich tam teda bylo! Kamery vrčely, foťáky cvakaly. Naše kamarádka poslankyně Andrea k nám mluvila coby zástupce státu a po dvojitém Ano prohlásila naše manželství za uzavřené. Výměna prstýnků, polibek a řada gralutantů, tak, jak znáte ze svatebních obřadů. Mlaďoši dostali na starost láhev Ferneta s plastovými štamprlátky a perníčky s písmeny H+D a častovali ty, co už odgratulovali. Krásné překvapení čekalo po východu z obřadní síně. Přes chodbu drželi hoši bránu - natáhnutý růžový nápis Helenka a Dimi a ve velkém srdci Vstup do manželství. Dostali jsme úkol Srdce vystřihnout a přes něj společně vejít do manželství. Trochu jsem se unáhlila, když jsem se k srdci dostala tak, že jsem látku dole přestřihla, což jsem teda rozhodně dělat neměla, ale co už nadělám, když jsem tak zbrklá, že? Společnými silami jsme s novopečeným manželem srdce vystřihli a za potlesku všech bránou prošli a slavnostně sestoupali po schodech k východu z radnice.
Nebe k nám bylo milostivé a zrovna nepršelo, tak jsme se před vchodem fotili. Po rozloučení s přáteli jsme se se svědky odebrali ke svatebnímu obědu. Bouchlo se nealko šampáňo, ženich řekl jen jednu větu, že připíjíme na to, že pojal za choť Helenku, dal mi pusu a hostina mohla začít. Bylo domluveno, že si každý objedná, na co bude mít chuť. Ostatním jsem do talířů nekoukala, tak jen prozradím, co jsem měla já - grilovaného lososa s bramborovu kaší a zeleninovou oblohou. Po jídle jsem mlaďoškům dala vstupenky do našeho krásného aquacentra a my, staříci, jsme ještě poseděli. Ve čtyři jsme se v řecké restauraci rozloučili a kráčeli k domovu. Byla jsem za celý den strašně utahaná, tak jsem zalehla a chrněla jak medvěd. Když jsem se v noci probudila, zas už jak medvěd chrněl ženich, tak takhle vypadala naše svatební noc!
V pondělí jsme si vyzvedli oddací list a šli vyřídit nové občanské průkazy. A napětí a zařizování trvá. Objednala jsem chlebíčky na sobotu a sepsala, co ještě koupíme. Došla jsem do restaurace nahlásit přesný počet hostů na tu svíčkovou s karlovarským knedlíkem. Domluvila na pátek kadeřnici a vyzvednutí dortu. Kameraman se vrátil ze Slovenska a tentokrát prý dorazí. Fotografka - kamarádka Ivana se nabídla sama. Přijala jsem informaci, že nejvzdálenější hosté - teta z Veselí nad Lužnicí a sestřenice z Děčína dorazí v pátek v šestnáct hodin a budou bydlet u nás. Další vzdálení hosté - sestry Dimka od Prahy budou bydlet u švagrové Stavrulky. Ostatní hosté jen přijedou a poté zase odjedou. S kouzelnicí jsme znovu prošly scénář, aby vše klaplo. Tak snad už je to všechno a na nic jsem nezapomněla.
Pošlete odkaz na tento článek
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách,…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha.…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři stoly sražené čelem k sobě. Dorazila jsem první, pojedla snídani a…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do zaměstnání dávno nedocházím, ženu mám tolerantní, a tak mě rozhodí jen…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne