Polibek s příchutí smrti

Podle titulku můžete očekávát, že půjde o článek nejen romantický, ale pak přijde drsné rozčarování. Je určen pro odvážnější povahy, takže, když se rozhodnete se s obsahem seznámit, nalejte si drink a čtěte.

Dlouho jsem váhala nad napsáním a zveřejněním tohoto textu. Jen okolnosti posledních několika dní mě jaksi popohnaly ke psaní. Článek je svým způsobem tragický a kontroverzní, ale vypovídá o tom, jak tenká je hranice mezi radami a příklady mladým a pak jejich skutečným životem. Nikdo nedokáže odhadnout, kolik takových lidí chodí po světě, ať už těch, kteří za zkušenost zaplatili, či těch, kteří trauma způsobili.

V současné době se hodně diskutuje rozsudek soudu nad imigrantem, který znásilnil mladou češku a dostal „jen“ dva roky natvrdo. Už řada odborníků na právo a na psychiatrii se vyslovili, že to je právní ostuda a z hlediska psychiatrie i dost nebezpečné rozhodnutí.

Já za mě dodám, dívčina má zkažený celý život, a to nejen po sexuální stránce, a ten „divoch“ z Afriky? Za dva roky opustí katr, a to značně sexuálně nadržen a začne to skoro určitě nanovo a jemu určitě bude jedno, zda to bude dítě, mladá nebo stará, prostě podle přísloví: co neuteče, neuletí nebo neuplave, to vše oš.....! Ochraňuj nás Bůh!!

V souvislosti s tímto incidentem a dle mého, kontroverzním rozhodnutím soudu, vám budu vyprávět příběh, který se stal těsně po revoluci, kdy se „slavnostně“ otevřely hranice mezi Západem a Východem a východní národy se překotně vypravily k moři, a to hlavně do jižních států Evropy.
Oba příběhy mají to gro stejné, jen jedna nechtěla a druhá chtěla moc. Výsledek však je pro obě Češky stejný, nadosmrti zkažený život. A jedné z nich šlo skutečně ještě i o život.

Do hlavní hrdinky se budu stylizovat já, aby se mi tento tragický příběh lépe psal. Jádro děje je skutečné, řada věcí je hodně změněná, ale ne natolik, že bych se tématicky odchýlila. Tak pozorně čtěte, ale znova připomínám, je to jen pro silné nátury.

Konečně můžeme na jih Evropy k moři. Bože, to bude dovolená a relax. S partou kamarádů jsme se vypravili směr jižní moře. Jen tak, spacáky, stany, pár osobních věcí, pas a nějaký ten peníz. Dorazili jsme na motorkách asi po třech dnech, postavili stany a hurá do moře. Bylo to boží, moře teplé jako kafe, na pláži hlava na hlavě, téměž nebylo kam složit tělo, v baru chutné drinky a jeden moc pohledný,usměvavý Jižan. Nejen jeden, ale tenhle mi padl do oka. Ostatně i já jemu. Za dva dny jsem již drinky měla zdarma a za další dva dny mě pozval na taneček do jedné pizzerie. Šlo to rychle. Byl černovlasý, tmavě hnědé oči, krásně bílé zuby a nádherně opálenou kůži. Zkrátka krasavec od filmu. Zamilovala jsem se na první pohled. I on to tak měl, jak jsem se domnívala, ale… později se vše ukázalo jinak.

Taneček jsme si užili, ploužáky jsme si zvláště vychutnávali a oba jsme nazdali, že by taková noc neměla skončit, ale pokračovat v soukromí, kde se budeme věnovat jen sami sobě a naší rodící se lásce. I tak se stalo. Byl to krásný závěr noci a nebyl poslední. Až do odjezdu jsme se milovali každý večer a já byla neskonale spokojená, šťastná, byla jsem bláznivě zamilovaná, ale asi se mi nějak vytratil rozum, jak jsem později nazdala. Ale to už bylo pozdě.

Jižan, jak mu budu říkat, mi nabídl, že mi zde sežene práci, uměla jsem dobře německy, anglicky, a španělsky a budeme zde žít. I když ke konci pobytu se mi tak trochu zdálo, že se chování Jižana trochu změnilo. Byl nedůtklivý, občas po mně i vyjel. Ale já bláhová myslela, že konec pobytu se blíží a jemu se začíná už stýskat, proto ta nervozita. Ale kdepak. Kdyby jen to! Začal určitě zosnovávat svůj plán tak, jako mnohokrát před tím.

Poslední noc byla plná vášně, lásky, milování, slibů. Přijeli jsme domů a já hned psala jeden láskyplný mail za druhým. Jižan odpovídal nepravidelně, že prý má hodně práce, přijelo hodně hostů, a tak se nezastaví a večer padne jako podťatý.
Chápala jsem ho, v baru byl hrozný frmol, daly se tam vydělat i dobrý peníze. A já bláhová stále psala a psala a těšila se na mail, který přijde jednou za dva či tři dny a je dosti krátký a už ne tak horoucí. Začala jsem vše tak nějak rekapitulovat s chladnou hlavou a nazdala jsem, že to bylo vše nějak unáhlené, bez rozumu, a doufala jsem, že z toho nic nebude. Bohužel.

Asi za týden se mi zdálo, že mám teplotu a nebylo mi dobře. Po těle a hlavně okolo úst se mi udělala nějaká vyrážka, která se v obličeji plošně rozšiřovala. Došla jsem si na kožní a v tom to začalo. Na ambulanci ordinoval primař. Vyptal se mě, ve které destinaci jsem byla, kde jsem byla ubytovaná, zda jsem se hodně opalovala a další otázky. Udělal mi stěry, výsledky budou za dva dny, tak musím přijít. Dorazila jsem. Primař mě vzal k sobě do pracovny a seznámil mě s výsledkem stěrů. Jedná se o infekci, kterou přenáší osoby, jež mají pohlavní styk s mrtvolami. Myslela jsem, že omdlím. Okamžitě jsem musela zůstat v nemocnici na izolaci a začaly se dít věci. Mě začali léčit s pomocí odborníků z kliniky dermatologie v Praze.

Primař musel informovat Policii ČR. Po mém vyslechu ještě v nemocnici zahájila policie rozsáhlé vyšetřování, ale policejní šetření v cizím státě není legrace. Prostřednictvím příslušného odboru na Policejním prezidiu se žádá o pomoc příslušný stát. Poliicie ČR pak kontaktovala i zastupitelský úřad ČR v nejmenované zemi. Policie v dotčené zemi zahájila řízení o zjištění totožnosti hledaného, pravděpodobného úchyla. Bylo dobré, že jsem vylovila z foťáku jednu zcela povedenou fotku, která ihned putovala k policii dané země. Popsala jsem, kde pracoval a kde jsem s ním byla v jeho domě. Jak se ukázalo, bar mu sice patřil a taky v něm pracoval, dům měl dlouhodobě pronajatý.

Chvilku to trvalo než ho zajistili, udělali domovní prohlídku domu a nestačili se divit. Místní policie i kriminálka byly v šoku. Můj milovaný Jižan lákal ženy do domu na milování, a když se jejich čas odjezdu nachýlil, tak je uškrtil, okradl a nechal na lehátkách ve sklepě a tam s nimi souložil. Proto několik států po světě marně patrálo po svých občanech, kteří se nevrátili z dovolené v nejmenované zemi. Hned bylo jasno. Jen před policií byla ještě řadu měsíců mravenčí práce s identifikací obětí a dalšími úkony. Když už oběti začaly zapáchat, zakopal je daleko od bydliště a musel sehnat další, aby mohl uspokojovat své sexuální choutky. Takže zase bude vraždit. Dům byl na skále, sklep důmyslně vykopaný ve skále, průvodně pro sklad vína. Sklep měl promyšlenou klimatizaci a nebylo nic cítit. Při výslechu se doznal a ukázal, kam oběti zakopával. Bylo jich tam opravdu hodně. Tuto perverzní sexuální úchylku provozoval 3 roky. Jak se vyjádřila tamní policie, žádný z vyšetřovatelů policie neviděl ani neslyšel o takovém případu, ač u policie pracovali mnoho let. Byl to pro všechny řádný šok.

Já se doma zotavovala, ale psychiku jsem měla na nule. Stále jsem se sprchovala, myla ústa a ruce, čistila zuby. Po vyléčení na kožním jsem musela nutně pokračovat na psychiatrii, kde jsem byla skoro rok. Byla jsem na nemocenské a dostala jsem invalidní důchod ve svých krásných 23 letech a s životem před sebou.

Dnes jsem sice z nejhoršího venku, ale kontroly na psychině budou asi až do konce mého života pokračovat. K moři by mě nikdo nedostal, když slyším název mé dovolenkové země, udělá se mi špatně. Žiju sama a tak to asi do konce mého života zůstane. Žiju jen z důchodu, do práce nemohu chodit, neboť trpím představou, že to na mně všichni vidí a že to všichni i ví, že se mě všichni jen a jen štítí!

Prostě jen jedna krásná, prázdninová dovolená na jihu Evropy a bláznivá láska, která mi zatemnila mozek, čímž mohlo dojít i k nejhoršímu, k mému zavraždění a navíc, pak bych posloužila pro něj jako nástroj k ukájení jeho perverzní úchylky. A co rodiče? Jsem jedináček, těšili se na vnoučata. Bohužel! Musím ale říci, že byli jediní, kdo mě ani na vteřinu neopustili, nenadávali mi, prostě mě podrželi, i když oni si také procházeli hrozným psychickým traumatem. Bez jejich podpory, lásky a pochopení bych to jisto jistě nedala. Protože i kamarádi, co se mnou byli u moře a řada dalších, jak se šířily informace, mě opustili jako první. Často jsem myslela i na sebevraždu.

Na závěr moje jakési doporučení.

Užijte si všichni dovolenou, pokud se letos přeci jen rozhodnete smáčet své tělo ve vlnách oceánů a moří. Jen pořád se vy mladí a nezkušení mějte na pozoru a věřte, že bláznivé, bezhlavé zamilování a sex s neznámou osobou může být příčinou toho, že se vám může nenapravitelně zničit váš drahocenný život!

Frajeřina a světoběžnictví ve smyslu: všechno znám, všechno vím, všade jsem byl 2x - zde opravdu není na místě. A věřte mi, vím o čem mluvím.

Končím své lidské vyznání. Čas ani já a ani nikdo jiný nevrátí. Můj příběh ať slouží všem jako příklad bláhovosti a bláznivého sexu, ze kterého je trauma na celý život. Kdybych jen dbala rad rodičů, přemohla své city a zapojila mozek. Nestalo se. Následky si nesu a dál ponesu po celý svůj zkažený život.

P.S. Sexuální úchylka – souložení s mrtvolou se odborně označuje jako nekrofilie
Nekrofilie (též nekromanie) je parafilie (tj. sexuální úchylka) projevující se erotickou náklonností k mrtvolám. Termín samotný byl zřejmě poprvé použit v roce 1886 v práci Psychopathia Sexualis německého sexuologa Richarda von Krafft-Ebing. Nekrofilní chování je popsáno u zvířat. Nekrofilní chování se mezi lidmi vyskytuje především mezi zaměstnanci pohřebního ústavu, jde o velmi zřídka popisovaný zločin./zdroj Wikipedie/Nekrofilie má mnoho podob, které lze dočíst ve Wikipedii. Jen pro rozšíření znalostí jsem přečetla i já a nestačila jsem se divit.

Polibek s příchutí smrti

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více