Můj příběh se odehrál v 80. letech. Po ukončení střední školy jsem měla jen měsíc prázdnin. Tolik jsem se nemohla dočkat, až půjdu pracovat. V duchu jsem počítala vydělané peníze, co si za ně koupím, těšila jsem se, jak malá holka. Usilovně jsem hledala místo a našla. Seznámila se s povinnostmi a vše probíhalo normálně.
Jednoho dne jsem viděla na nástěnce informaci o podnikovém zájezdu do Plzně. Neváhala jsem a přihlásila se. Odjezd byl z Bruntálu v 8.00 hodin. Všichni přišli včas a už v autobuse se rýsovala prima parta. Byli jsme veselí až moc. Od sedadla k sedadlu putovala láhev vodky. Zpívali jsme různé písničky a vůbec nevnímali okolí. Mylím, že jsme to trochu přehnali. Ale to si samozdřejmě nikdo nepřipustil.
V Plzni jsme navštívili různé památky a pivovar. Pak jsme se ubytovali a na druhý den ještě domlouvali, kam se půjdeme podívat. U autobusu jsme měli volno a každý si měl nakoupit pro sebe. Měli jsme na to 2 hodiny. Poblíž stálo větší auto se 4 chlapíky, mluvili německy, a tak ještě s jednou paní jsme se s nimi dali do řeči. Trochu jsem uměla německy a tak jsme to zvládali. Fotili jsme se a dělali legraci. Nakonec se ale omluvili, že už musí jet. Nevím, co nás to tehdy napadlo, ale nabídly jsme, že pojedeme s nimi a oni byli pro. Zapomněly jsme na autobus? Dodnes mám výčitky. Byli jsme jak očarovaní a přijeli do Prahy. Zaparkovali u nějaké restaurace a všichni šli dovnitř. Byla tam šatnářka a brala oblečení. Najednou mi došlo, co s námi bude? Blížila se noc. Přepadla mě úzkost. Chtěla jsem jít za tou paní, jestli nám nepomůže, ale pak jsem si to rozmyslela. Chlapi si sedli ke stolu a nás si nevšímali. Sedli jsme si tam také. Najednou nám nebylo do řeči. Nebylo, kde se umýt, kde přespat.
Nechali nás přespat v autě. Ráno se zase bavili jen spolu a my tam seděly, jak zmoklé slepice. Tak jsem prosila, ať nás zavezou na vlakové nádraží, že musíme domů. Tak se i stalo. Rozloučili se s námi, jako by se nic nestalo. Ale ono se stalo. V práci si nás dobírali a smáli se, kam jsme to jeli. Jenže nás smích přešel a to na dlouhé roky.... Snad jediné, co mě těší na tomto výletu do neznáma, že se to nikdy nedozvěděli moji rodiče.
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Zuzana Zajícová
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne
