Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali s horkovzdušným balónem.
Nyní přichází doba, kdy i obyčejný smrtelník si může koupit takový zážitek, což ve večerních hodinách a příznivém počasí bývá často k vidění.
Ale nejsou tu jen ty pro lidskou kratochvíli. Jejich výhodných vlastností samozřejmě využívala armáda a dobře sloužit mohou stále. Není to zas tak dávno, co v Americe vyvolal rozruch jakýsi objekt unášený vzdušnými proudy. Dle nich se dalo lehce prognózovat, kam poputuje dál a i odhadnou odkud asi přiletěl. Využití je výhodné nejen pro zpravodajské účely.
Pamatuji si, že podobné balóny létaly i k nám. Až u Popradu do jednoho z nich narazilo civilní letadlo. Havarovalo, bylo hodně obětí a díky negativní mezinárodní publicitě pak tato činnost byla utlumena. Ze západu k nám formou letáku šířili informace o demokracii a podněcovali k odporu proti režimu.
My školáci byli důrazně varování, že kromě protistátních letáků a neplatných bankovek k nám posílají i různé nebezpečné věci v podobě hraček a zajímavých předmětů. A lidová tvořivost hned dokládala, že někdo našel plnicí pero a to mu v ruce vybuchlo. Též se tvrdilo, že materiál je z perfektního hedvábí a jaké množství třeba košil by z toho se mohlo doma ušít. Tak samozřejmě o to větší zájem u nás byl vyvolán.
Jednou cestou ze školy, už skoro za tmy, jsme to vzali zkratkou přes zasněžené pole a tam něco našli. Bylo to sněhobílé, na dost velké ploše to leželo a místy trochu jako nafouklé. Na omak to nebylo jako hedvábí, více jako textil napuštěný impregnací, něco blíže k sádlovému papíru než k padákovině. Odhadli jsme, že to asi bude jeden z těch balónů od přátel ze západu. Nadšení z nálezu nebralo mezí!
Tak, a jak s tím naložit, sami z toho něco mít a nebýt potrestání! Pokusili jsme se to odtáhnout, ale bylo to příliš velké. Odnést to nepozorovaně, to nebylo v našich silách. Samozřejmě zatajit, mlčet! Ono to sice bylo trestné neoznámit takový nález nebo si jej ponechat, ale zato pro nás velmi lákavé. Tak jsme to pošlapáním zbavili zbytku plynu, až to dokonale splasklo. Poněkud jsme se obávali toho plynu, ale nic nebylo cítit a ani jsme nepozorovali na sobě nějaké problémy s dýcháním. Tak ještě trochu zamaskovat sněhem, ať to není z cesty snadno vidět. Tma byla stále větší a rozhodnutí o důkladnějším prozkoumání padlo na zítřek, až bude více světla.
Dospat jsme nemohli a do rána bylo stále strašně daleko. Ale přetrvával tu problém, jak to odnést a kam uschovat. K nám to bylo daleko a problematické. S lepším provizorním řešením přišel kamarád. A pak odtamtud by bylo snadnější tu věc přesunout do lesa. V lese jsme byli jako doma a znali tam několik možných úkrytů.
Ráno však přineslo rozčarování. Přiběhli jsme na místo a nic tam. Někdo byl rychlejší a nám to sprostě ukradl! Určitě hamižný zloděj sebral a ukryl někam jen pro sebe, bídák jeden! Anebo orgány státu sledovaly, věděly a zasáhly. Nezjistili jsme nic bližšího. Kupodivu ani nikdo z dospělých nic nevěděl, dokonce ani "lidová šuškanda" nepřinesla žádnou informaci.
O to větší lítost byla, že nás zloděj, jakýsi ničema nečestný, předběhl a zcizil nám náš cenný nález. Och, jaká škoda, k uzoufání a do breku nám bylo.
Pošlete odkaz na tento článek
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější chapi se v čekárně u zubaře stávají vyděšenými osobami a přemýšlejí, jestli by si…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli,…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním organizátorem vánočních svátků. Nesháníte na poslední chvíli ten největší…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou kariéru rozjetou na plný koule, já tu svoji teprve budovala.
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později zjistila, vymýšlel si je a stejně tak i měnil lidem jména. Jenomže než…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych si trochu zavzpomínala. Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby, a…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a jídlo, to přece nikdy nezklame!
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá úskalí. Například doprava do zaměstnání.
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v Rudém Právu, který popisoval kriminální případy. Některé neměly ani s…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se těšila do tanečních. Přiznávám ale bez mučení, prožívala jsem součastně i…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne