Zápisník starého muže: Rasismus

V nedávných dnech hladinu poklidného povánočního života rozbouřila informace o rasistických výrocích místostarostky z Ostravy Přívozu. V diskusních příspěvcích mnozí poukazovali na neznalost tamější situace.

Dřívější menšina se proměnila ve snad už převažující komunitu lidí se svérázným chováním a nápadně hlasitými mluvenými projevy.

Starý pán zavzpomínal na dětství. Vídával tehdy karavany kočovníků ve vozech připomínající pionýry osídlující západní kontinent. Jejich průjezd vyvolal paniku dospělých, zamykání dveří, zabezpečování majetku s následným zjištěním kolik slepic nebo co chybí. Pokud se usadili, pak vytvořili osadu z chatrčí a k velké nelibosti sousedů. Jednu takovou na území dnešního Havířova mezi rondelem a kostelem jako školák se strachem obcházel širokým obloukem cestou k prarodičům. S pokračující výstavbou města jejich osada zmizela. Též proto, že probíhal proces integrace do většinové společnosti a byla všeobecná pracovní povinnost.

Pracovní povinnost, pojem dnes cizí lidem registrovaným na Úřadu práce. Poválečná výstavba a proces industrializace vyvolal potřebu pracovních sil. Těch se dlouho nedostávalo. I starý pán tenkrát se upsal, že je ochoten pracovat v podniku ještě několik let a za to dostal byt 3+1 v jednom z už hotových domů nového sídliště. Před domem byla ještě terénní proláklina a v ní právě taková osada z chatrčí, mezi nimiž vévodil nejdražší model dovozového auta. Osadníci věrni svým tradicím k večeru zasedli kolem ohniště, zpívali a bavili se v družné zábavě. Žili si po svém a nás si nevšímali.

Ne tak děti. Ty se promíchaly ve vzájemných hrách a večer si odchytil každý ty své. Syn se vrátil bez koloběžky. Otec se vydal ji najít. Zakrátko uviděl ženu v pestře barevných šatech jednou rukou přidržující chlapce a v druhé držící tu koloběžku. Bezradně se pohybovala a snažila se získat informaci, kde bydlí ten chlapeček, který mu ji půjčil. Neuspěla, tak koloběžku opřela o zeď a vrátila se ke svým.

Zakrátko zmizela i tato osada a na jejím místě postavili ještě další dva domy. Brigádnicky si občané upravili okolí domu a na sousedy zapomněli. Ti více přizpůsobivější dokonce dostali byty právě v těch nových domech.

I starý pán měl takové sousedy. Ze školky vyzvedával jejich chlapce a sousedka zase toho jeho. Vzhledem k nešikovné pracovní době, prostě ten, kdo dorazil dříve postaral se o oba a odváděl je domů. Později ještě toho hocha doma doučovali neboť ve škole silně zaostával, ale nakonec i on se vyučil řemeslu a vykonával kvalifikovanou práci. Po létech procházeje kolem skupiny mladíků a s rukama preventivně na kapsách, jeden ho uctivě pozdravil a vzápětí se ostatní přidali, ano byl to on.

Více o lidech tam bydlících slýchával doma od svého otce. On dlouhé roky ve vedoucí funkci s nimi musel pracovat. Jako nadřízený je nutil konat, co zrovna se jim někdy moc nechtělo. Mnohdy musel i udělit kázeňské tresty, ale přesto měl jejich úctu a důvěru. Oni sami ho zasvěcovali do způsobu jejich života, žádali o radu nebo o i potrestání muže, když v opilosti zmlátil svou partnerku. A pokud se sjeli z celé republiky k jedněm v Ostravě, pak diskutovali s uznáním i o něm, což mu vyprávěli, když po několika zmeškaných směnách konečně přišli do práce a nebo byli propuštěni z vazby.

To bylo tenkrát dávno v době nesvobody. Pozitivní diskriminace ještě nebyla uplatňována a mnohé se od té doby změnilo. Z etnické menšiny se stává většina. A pak, to už před důchodem, jako velitel ostrahy právě v této lokalitě vyslechl stesky nepracujícího, jak má vyžít z nepostačujících dávek v Kč. To netušil, že ony jsou sedminásobkem jeho mzdy. Za málo peněz se málo komu chtělo pracovat, ale našli se takoví. Pak zase sdílel dilema právě přijatého strážného hlídajícího šrotiště s povinnost zabránit komukoliv rozkradení kovů. A vzápětí musel majiteli vysvětlit kamerový záznam z něhož je patrné, že právě ten strážný si odnáší z batohu čouhající kusy cenného kovu.

Ale také viděl ze školy odcházející rozdováděnou skupinu dětí radostně mu oznamující, že zrovna dva z nich byli mimořádně úspěšní, byli oceněni jedničkami a ještě pochvalou. Mnozí předjímají, že prospěch u nich nebude valný. Povšiml si také, že ta skupina byla složena z dětí většinové i menšinové komunity, ale působila jako jeden celek bez rozdílu. Na své úspěšnější spolužáky byli ti ostatní patřičně hrdí a radovali se spolu s nimi. Zřejmě ta mladší generace už je méně zatížená předsudky a bere život tak jak je.

Pohled kritizující z velmi vysokého intelektuálního nadhledu je silně vzdálený od reality. Ano, jsou jiní, tím se nemyslí, že musí být zrovna špatní, ovšem vnímání hodnot a preferenci nají skutečně odlišné. Místostarostka z Ostravy Přívozu ví a zná mnohem více, pracuje tam už dost dlouho a leccos sama zažila. Že by neměla aspoň kus pravdy? Možná, to bez podrobných informací těžko posoudit. Ovšem poslední zachycená informace je, že ona rezignovala a odstoupila z funkce.

Co dodat, jen to, že starý pán odmítá být spojován s odsuzující neobjektivitou nebo dokonce rasistickým pohledem na spoluobčany.