Pokud vzpomínáme na školní léta, vybavíme si nejspíš své oblíbené učitele. Tak zní i zadání této soutěže. Vzpomínka na učitele, kterého jsme měli rádi.
Oblíbení učitelé byli zpravidla ti, kteří učili naše oblíbené předměty. Naučili nás spoustu nového, objevili naše nadání, nasměrovali nás k dalšímu studiu nebo i k volbě povolání. Byli moudří, laskaví, spravedliví. Samozřejmě ne všichni. Oblíbené předměty mohou učit i učitelé neoblíbení. Například naše třídní profesorka na gymnáziu, která učila češtinu a němčinu, mě z nějakého důvodu neměla ráda. Pro mě tedy byla neoblíbená. A naopak. I učitelé neoblíbených předmětů mohou být sympaťáci.
Rozhodla jsem se zavzpomínat na učitele předmětů neoblíbených. Bude to pro mě i snazší, než vzpomínat na ty, jejichž předměty mě bavily a které jsem měla ráda. (S nostalgií vzpomínám na hodiny, kdy jsem učiteli/profesoru XY visela na rtech při jeho výkladu nové látky, jsouc do něho tajně platonicky zamilovaná.) Ostatně, známe to z filmů i literatury – padouch bývá výraznější postava než klaďas. V myšlenkách se zatoulám nejdřív na základní školu, poté na gymnázium.
Nezapomenutelným na základní škole byl pro mě učitel matematiky Blažek. Trochu hřmotný, hromotlucký. Měl asi metrovou hranatou dřevěnou tyč. Říkal jí urychlovač. S touto výchovně-vzdělávací pomůckou procházel mezi lavicemi, aby s ní v nestřežených okamžicích do některé praštil, a přiměl tak žáka k rychlejší odpovědi. V dobách, kdy nebylo přijatelné, aby dívky chodily do školy namalované, donutil spolužačku, která toto nepsané pravidlo nerespektovala, aby se šla umýt k umývadlu ve třídě. Ale v podstatě to byl sympaťák, bývala s ním i legrace.
Na gymnáziu jsme měli na matematiku paní profesorku Hildegardu Pitkovou. Kouzelné jméno, co říkáte? Starší, drobná, šedovlasá paní s drdolem. Měla se mnou, chuděra, trápení. Lépe než na trojku jsem to nezvládala. Před koncem druhého pololetí ve čtvrtém ročníku jmenovala třídní žáky, kteří budou mít vyznamenání. Mezi nimi mne. Nahlas jsem se podivila, že to není možné, že budu mít čtyřku z matiky. Třídní mi řekla, co se stalo. Ta jediná čtyřka by mi kazila vysvědčení. A tak se několik profesorů vypravilo za kolegyní s prosbou, aby mi dala dvojku. Při první příležitosti jsem jí šla poděkovat. Usmála se, lehce poklepala na svou zlomenou ruku v sádře a řekla: „Za to můžete děkovat jí“. No, nebylo to úžasné?
Fyzikář, pan profesor Cimbůrek, učil ještě moji maminku. Vypadal jak z filmu pro pamětníky. Maminka byla jeho oblíbenkyně, i přenesl své sympatie k ní i na mne. Bohužel jsem mu to nemohla oplácet požadovanými znalostmi předmětu. A jak se snažil! Když jsem při zkoušení něco neuměla dobře, řekla jsem, že to neumím, místo abych se snažila říct aspoň něco. Rada „Jste-li v úzkých, mluvte zeširoka“ není pro mne. Reagoval slovy: „Nekecej a mluv!“.
Učitel biologie, pan profesor Nevosad, měl zvláštní kratochvíli, jíž si zpříjemňoval zkoušení. Vyhodil do vzduchu větší papírový model nějakého minerálu a v momentě, kdy ho žák chytil, musel říct, jaké je soustavy (jednoklonné, trojklonné, čtverečné atd.). Pan profesor měl padnoucí přezdívku Drsan. Nikdo z žáků mu jinak neřekl. Povídalo se, že jednou přišli do školy rodiče nějakého žáka a hledali pana profesora Drsana. Věřila bych tomu.
A ještě dvě přezdívky. Na tělocvik, který také nepatřil k mým oblíbeným předmětům, protože jsem byla nešikovná na nářadí, jsme měli profesorku Zuskovou, sestru někdejšího pražského primátora. Měla přezdívky „drezůrbaba“ a „koncentráčnice“. Já jsem je nevymyslela.
Tak vidíte. I vyučující neoblíbených předmětů mohou být lidští. Nebo taky ne.
A nakonec. S opravdovou láskou, obdivem a vděčností vzpomínám na své učitele ruštiny a němčiny na Pedagogické fakultě UK. Mnozí mi byli skutečnými vzory, prožila jsem s nimi krásné čtyři roky. Vybavili mě nejen dobrými znalostmi obou jazyků, které jsem uplatňovala celý život v zaměstnání, a ukázali mi krásu lingvistických disciplín, ale pomohli mi také poznat samu sebe a orientovat se v životě.
Pošlete odkaz na tento článek
Téma učitel mě zaujalo a přemýšlela jsem jen pár sekund. Jako první mi naskočila učitelka angličtiny. Ta jediná v pozitivním smyslu, pak…
Kdysi jsem kdesi četla, že zapomeneme za týden jmého slavného rekordmana, mezinárodní miss, jména zpěváků, hercú, politiků, ale nikdy…
Gymnáziem J.A. Komenského prošly za dobu jeho historie tisíce studentů, stovky vyučujících a desítky ředitelů, kteří vedli tuto proslavenou…
Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov, kam jsem velmi ráda chodila až do páté třídy - je to ta patrová budova…
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v roce 1974 opustily naší Střední průmyslovou školu oděvní a rozlétly se do všech koutů…
Konečně prázdniny! Má občanku a v září půjde do tanečních! Hurá! Naplněna očekáváním čehosi úžasného s nerozlučnou kámoškou Janou hodiny…
Když jedna etapa skončí, další začíná. Každý se občas sem tam ohlédne a přemýšlí, co mohl udělat jinak, proč tomu či onomu řekl to, čeho…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by byla škoda. Jde jen o to, co jíme, kde jíme a jak jíme.
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého, ale přesto jsem si užívala života jako každý normální mladý člověk. Hříchy…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v roce 1956 - chodila jsem do 5. třídy. V zimě se zde topilo ve vysokých…
Nedostali? Tak to jste zřejmě byli vzorní žáci či studenti! Já s největší pravděpodobností moc vzorná nebyla. Měla jsem vybrečenou kočku,…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na klávesnici je anonymní. Dopis voní, elektronické sdělení není cítit. Také podle…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně k večeru na maminku. „Proč s Janičkou? Je nejmladší a je to holka, vem si Pavla,…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát…
Pluji, na vlnách valčíku o modrém Dunaji, slavnostně vyzdobeným sálem. Okolo pasu mne objímá můj tanečník. Krásný mladý muž. Ve slavnostním…
A mně se letos, stejně jako léta minulá, vyhne, ale nikterak mi to nevadí, svoje už mám odtancováno.
Velký sál kralupské Libuše na samém kraji města hučí jak včelín. Dvě řady tanečníků stojí proti sobě. Na jedné straně chlapci, na druhé…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale narozeniny neslaví, leda tam nahoře. Narodil se 8. 2. 1935 jako čtvrté dítě…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo stojí před tabulí s křídou v ruce a učí nás násobilku nebo gramatiku. Můj…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se těšila do tanečních. Přiznávám ale bez mučení, prožívala jsem součastně i…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo to všechno tak rychlé. Přišel jsi v nesprávný čas. Vzpamatovávala jsem se…
Nedávno jsem se zastavila u výlepové plochy v našem městě, kde se právě čerstvě skvěly nabídky zábavy v únoru. Únor byl odjakživa měsícem…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého začátku, ale abych se nerouhala, mohlo to být ještě daleko horší, a když se…
„Tak jak ses vyspal?“ ptá se žena po ránu. Po pravdě řečeno, nijak moc. Několikrát probuzen, to ano. Mohou za to myšlenky na dávno…
Pardubice 1975. Husáka zvolili prezidentem a my maturujeme. V novém perfektně padnoucím obleku kráčím do školy. Na ten mi dal peníze…
Píše se rok 1970 a já začínám chodit do první třídy. Vykulená, malinká, vlastně úplně nejmenší ve třídě a navíc krátkovlasá „na kluka“!…
Moje maminka klesla před branami vyššího vzdělání, jak občas sama trochu smutně konstatovala. Na rozdíl od tatínka, jenž neklesl, naopak,…
Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou mini nebylo hitem. Ženy, které chtěly jít s módou, začaly nosit prodloužené sukně ve…
Nelahozeveská náves nebyla jen obyčejnou venkovskou návsí. Bylo to frekventované, společenské centrum vesnice, se dvěma lavičkami pod…
Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili,…
Asi všichni pamatujeme, že první květen se v bývalém Československu neobešel bez masových průvodů. Dnes si ho jen jako Svátek práce…
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před více než sto lety. Je to nejstarší a také největší snímek z mého papírového…
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48 letech. Hnědooká blondýna mu obrátila staromládenecký život naruby. To se…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od každodenních starostí a pohladit se po duši? Já v takovouto chvíli pootočím…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny strany. Prababička Marie se narodila roku 1876 a pradědeček Jan roku 1873.…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete, zůstalo? Lidem, kteří vám byli nejbližší? Popřípadě dalším generacím,…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Koronavirová pohroma nebyla první ani poslední. Co je lidstvo lidstvem, každou chvíli se něco nachomejtne; tu mor, tu chřipka, tu virus. To…
Ostravské Lauby prošly obnovou, dnes je to zcela nový objekt. Z těch původních něco pamatuji i já. Teď po rekonstrukci se mi vybavují…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a dědečkem v malé vesničce u Příbrami. O těch jsem už ale napsala článek Prázdniny na…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy tak to aspoň mně, třináctileté mladší sestře, kolem níž se nemotal kluk…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do krásných mladých let. Už jsem se na portále zmiňovala o cestě, která nám…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě vystupujeme na malém venkovském nádraží, kde nás očekává babička s dědečkem. V…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a kocour v domě. Málo si už pamatuji na drobného, černého, ale velmi…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní prázdniny. A věřte, či nevěřte, i tenkrát bývala pořádná horka. Na to byli ovšem…
Touhou. Vzpomínkami. Dětstvím. První láskou. Lesními jahodami. A taky první tajně vykouřenou cigaretou.
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny většinou velmi podobně, a tak se mi časem spojily do jedné velké a krásné…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním červnovém týdnu ztratila škola svůj přísný řád. Přestala strašit zkoušením a…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych pouze doplnila kaleidoskop doby o střípky, které uvízly v paměti jedné…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně, jako jsou jimi dětská srdce naplněná až k prasknutí? Možná, že ano. Určitě…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době jsme spolužačky, i já, již dávno odrostly školním lavicím. Myšlenky na „Dva roky…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na chalupě, blížil se konec prázdnin. Všechno se seběhlo toho rána tak rychle,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1801
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
-
Kvíz i60 - 10. týden
Dne 1. března 1955 byla vyhlášena nejstarší chráněná krajinná oblast v České republice – CHKO Český…
- Foto dne
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1801
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %