Dopis nenarozenému dítěti

Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo to všechno tak rychlé. Přišel jsi v nesprávný čas. Vzpamatovávala jsem se z těžkého období a byla jsem nesmírně zranitelná, bolavá.

Dceři byly tři roky a já se vracela do práce a vlastně do života. Tři roky jeden den jako druhý: domácnost, výchova, samota.

První měsíce v práci jako sekretářka. Konečně první dovolená. Nebylo ani kam, neměla jsem chalupu ani chatu. Peněz bylo málo. Rozhodly jsem se se sestrou jet na vandr. My dvě, dcera a synovec. Ani stan jsme neměly. Třeba na Zvíkov. První den jsme hledaly kam ulehnout. Cestou nás zastavili mladíci a ukázali, kde spí. U vody, nebe nad hlavou, šumění větví kolem, ticho a klid.

Návrat byl společný. Ty ses zrodil v přírodě, u lesa, u vody.

Jenže chyběl pevný vztah a rozhodnutí spolu začít žít, nejen pobýt spolu na dovolené. Tvůj otec nestál o rodinu v onen čas a já neměla sílu znovu prožít to celé znovu.

Komise odsouhlasila celkem snadno interrupci. Rozsudek smrti byl podepsán. Byla jsem jediná žena, která přišla ke komisi s partnerem. V čekárně se mnou sedělo několik žen, čekajících na rozhodnutí, které jim v budoucnu změní život.

V nemocnici po zákroku jsme se probíraly jedna po druhé. Každá řekla pár vět, proč je zde. Pak se jedna rozhodla nalíčit a to samé jsme udělaly jedna za druhou. K večeru jsme upravené seděly na posteli a vypadalo to, jako bychom byly někde v kavárně si popovídat a pak šly domů. Vlastně to byl návrat do života před „tím“. Kapitola byla navenek uzavřená. Tenkrát jsem si to myslela. Jenže ty ses někdy vracel do mých myšlenek a já občas potají počítala, kolik by ti dnes bylo let. A zpětně to někdy zabolelo.

Když jsem později poznala muže, se kterým jsem si přála založit rodinu, už se mi to nepodařilo. Asi to bylo „za trest“, jak by řekla naše babička. Ona nám často říkala: “Ono se to každému vrátí.“

Dokonce tvůj otec se dlouho neoženil. Pokud já vím, tak se neoženil vůbec.

Ono vlastně nikdy nežijeme, jak chceme, ale jak nám umožní situace a podmínky.

Věř mi, tenkrát byla pro mne situace velmi těžká. A bylo těžko vysvětlitelné, proč ses nenarodil. A pro mnohé je to často nepochopitelné.

Já bych si přála, abys to pochopil hlavně ty a aby tvá duše došla klidu mezi andílky, jako jsi určitě ty.

Tak jako nevím, jak tě nazvat, nevím ani, jak se podepsat. Snad jen M.