Nebýt včelařských brtí, nebyla by Brtnice

Název města Brtnice na Jihlavsku, ležícího v údolí říčky Brtnice, je odvozen od míst, kde stávaly včelíny neboli brtě. První písemná zmínka pochází z roku 1234, kdy ji markrabě moravský Přemysl, na prosbu své matky Konstancie Uherské s se souhlasem krále Václava I., daroval cisterciáckému klášteru v Předklášteří u Tišnova.

Vesnice ale byla s největší pravděpodobností založena již ve 12. století. Protože zde gotický farní kostel sv. Jakuba stál už ve 13. století, patřilo nejspíše první opevněné sídlo johanitům.

Prvním znakem města, který se používal hlavně jako gotická pečeť, byla trůnící královna (zřejmě zakladatelka kláštera v Tišňově Konstancie Uherská) se štítkem s českým lvem.

Z novější historie známe Brtnici především jako sídlo kožedělného družstva Snaha, proslulého svými výrobky. Myslím, že se nenajde rodina, která by dodnes neopatrovala některý z kožíšků, kvalitních rukavic, lodiček, kabelek a dalších výrobků z kůže a kožešin. Protože jsem ke Snaze měla, určitou část svého osobního života, dost blízko, využila jsem možnosti poznat Brtnici trochu blíže.

Podle nejnovějších archeologických výzkumů z roku 2023 byl ostroh nad městem, na němž se nalézá brtnický zámek, osídlen již ve 13. století. Patrně se jednalo o nějaké menší opevnění nebo hradiště, o němž se ovšem do dnešní doby nezachoval žádný písemný důkaz.

Původně gotický hrad, jehož zbytky jsou dodnes patrné na třetím nádvoří, začal někdy kolem roku 1430 (místo zbořeného a nefunkčního nedalekého Rokštejna) stavět Zdeněk z Valdštejna. Písemné zmínky z roku 1444 se již vyloženě zmiňují o brtnickém hradu.

Vstupu do zámku vévodí čtyřboká věž s cimbuřím

Přestože se na panství projevily následky Česko‑uherských válek (1468 - 1478), kdy zůstalo opuštěno patnáct vsí a devětatřicet gruntů, panství i nadále prosperovalo. Brtnice měla v té době přes pět set obyvatel, masný krám, lázně a dva pivovary. Již roku 1486 byla na žádost Hynka Brtnického z Valdštejna a rozhodnutím Matyáše Korvína povýšena na městečko a bylo jí uděleno právo dvou trhů (na sv. Filipa a Jakuba a na sv. Václava).

Během vlády Hynka Brtnického z Valdštejna (1561 - 1596) přestavěl italský architekt Baldassar Maggi de Ronio hrad na prostorné renesanční sídlo se třemi nádvořími. Architektonické prvky přestavby jsou shodné s pracemi téhož architekta v Telči, Jindřichově Hradci a na zámku Sádek u Moravských Budějovic. Stavba byla dokončena v roce 1593, tři roky před Hynkovou smrtí.

Zámecký kostel stavěli Valdštejnové na konci 16. století jako rodinnou hrobku svého rodu a evangelickou modlitebnu zasvěcenou svatému Matoušovi.

Po násilné rekatolizaci v pobělohorské době jej Collaltové zasvětili Nanebevzetí Panny Marie. Po josefínských reformách byl odsvěcen, sloužil jako skladiště a postupně chátral. V r. 1831 jej Collaltové nechali znovu obnovit a zasvětit blahoslavené Juliáně z jejich rodu, která žila a působila jako abatyše ve 12. století v Itálii. Byla zbožná a ctnostná a během jejího pohřbu se prý děly zázraky, například vyslyšení modliteb o osvobození od migrén, jimiž sama v závěru svého života trpěla. Vzácná relikvie s jejími ostatky se dostala do kostela v roce 1941 a je tam uložena dodnes.

Po Hynkově smrti přebral vládu nad panstvím jeho synovec Zdeněk IV. Brtnický (1582 - 1623). Na rozdíl od Hynka byl mnohem razantnější v politice, proto se stal jedním z moravských direktorů (správců), kteří roku 1619 vedli české stavovské povstání (1618 - 1620). Po porážce na Bílé hoře (1620) byl Zdeněk odsouzen ke ztrátě cti, majetku i hrdla, nakonec byl rozsudek změněn na doživotí na Špilberku. Zemřel 24. června 1623.

Již v době jeho věznění získal brtnické panství za 111 000 tolarů od císaře Ferdinanda II. Štýrského benátský hrabě Rombaldo XIII. Collalto et San Savatore.

Znak benátského rodu Collalto nad vchodem do zámku

Bývalý klášter pro mnichy italského řádu sv. Františka z Pauly založil Rombaldo Collalto během třicetileté války v roce 1626, aby pomohli s rekatolizací po bitvě na Bílé hoře. Po zrušení kláštera v roce 1784 za vlády Josefa II. sloužila budova účelům zámeckého velkostatku. Osmnáct let zde dokonce sídlila bavlnářská manufaktura. Od rekonstrukce v roce 2002 jsou v něm byty.

Události třicetileté války zanechaly na Brtnicku katastrofální následky. Kromě výše uvedených konfiskací majetků a jejich přesunu do rukou cizinců ničily kraj přesuny vojska, rabování i násilná rekatolizace. Roku 1637 řádil v Brtnici požár, kterému podlehlo 59 domů, kostel a fara. V březnu 1645 městečko ovládali Švédové, několikrát ho přepadli, o rok později vyhodili do vzduchu hradby a zapálili městské brány. V prosinci roku 1647 konečně odešli, ale náprava škod trvala další desítky let.

Další rány dopadly na brtnické panství v letech 1679 až 1680 a 1715, kdy při morových epidemiích zemřelo přes 200 obyvatel.

Barokní kamenný most, nazývaný Židovský, z počátku 18. století v minulosti spojoval křesťanskou a židovskou část města. Památkově chráněné dílo je doplněno šesti sochami zhotovenými místním sochařem Davidem Lipartem, jedním z přeživších morové nákazy v roce 1715. Ve farním kostele sv. Jakuba Většího se nachází jeho sousoší Pieta (1718) a socha Anděla Strážce (1715). Mimo Brtnici je jeho nejznámější práce na Mariánském sloupu v Telči (1716 - 1720). Tři sochy na této fotografii představují (zprava) blahoslavenou Juliánu z Collalto, sousoší Piety a sv. Antonína Paduánského. Originály jsou postupně restaurovány, popř. nahrazovány kopiemi, stejně jako sochy na mostě u radnice (v galerii včetně zbývajících tří soch). Tomuto pohledu na zámek s mostem v popředí se říká brtnické Hradčany.

Následujícímu velkému požáru v pivovaru v roce 1760 postupně podlehlo téměř celé městečko, včetně zhruba 200 budov, části zámku, kláštera, obou kostelů a fary s archivem.

Kostel sv. Jakuba Většího stojí na místě bývalého gotického kostela ze 13. století, zbořeného po požáru. Ten současný byl postaven v letech 1727 - 1747 a znovu téměř zničen při dalším požáru v roce 1760. Mezi roky 1776 až 1784 byl přestavěn do barokní podoby a zasvěcen sv. Jakubovi Většímu. Barevné vitráže v oknech jsou z roku 1894. Nejcennější předměty, renesanční kovovou lampu věčného světla, pozlacenou křtitelnici a další předměty věnovali Hynek Brtnický z Valdštejna a jeho manželka koncem 16. století.

Celý majetek hraběte Emanuela Collalto et San Salvatore na území nové Československé republiky zařadil státní pozemkový ústav už v roce 1921 do prvního období prováděné pozemkové reformy.

Po roce 1945 došlo, na základě dekretu prezidenta republiky Edvarda Beneše, ke konfiskaci collaltovského velkostatku včetně zámku a dosavadní majitel Oktavián z Collalto se odstěhoval v roce 1947 i s rodinou do Itálie. Následovala kolektivizace, v jejímž rámci byly, ze sto hektarů rozlohy brtnického velkostatku, na základě návrhu rolnické komise MNV Brtnice, dány čtyři hektary do užívání zahrádkářům, šest hektarů mělo sloužit k veřejným účelům a zbytek zemědělskému výrobnímu družstvu v Brtnici. Majetek šlechtického rodu včetně zámeckého vybavení byl nabídnut k prodeji jednotlivcům.

Pro rozsáhlý objekt zámku se však nenašlo vhodné využití, a tak sloužil jako depozitní prostory, sklady a byty a postupně chátral. Přestože byl v dubnu 1958 prohlášen kulturní památkou, ani to jej nezachránilo před totální devastací během let vlády jedné strany.

První zámecké nádvoří

Druhé zámecké nádvoří

Od roku 1989 se několik let táhly soudní spory o vlastnictví zámku. Některé části zámku byly v červnu 2011 poprvé v historii zpřístupněny veřejnosti. Z mobiliáře se dochoval pouze prvorepublikový biliárový stůl vykládaný mramorem. Z výzdoby se dochovaly zbytky štuků a maleb od Baldassara Maggi de Ronia, který se podílel i na přestavbě zámku v Telči. V současné době je zámek možné navštívit ve vybraných termínech a postupně dochází k jeho rekonstrukci.

Vraťme se však ještě na chvíli do města. K úbytku obyvatelstva docházelo od 18. století i nadále, zejména v důsledku útrap dvou světových válek, deportací židovských obyvatel do koncentračních táborů a po II. světové válce i nedostatkem zaměstnání, protože v Brtnici chyběl těžký průmysl.

Situace se začala pomalu lepšit až po roce 1980, kdy se Brtnice stala střediskovou obcí. Na druhou stranu většina historických památek včetně zámku chátrala. V roce 1988 byla například zbourána židovská synagoga a na jejím místě zbudováno obchodní středisko.

Důležitým mezníkem v historii Brtnice se v roce 2000 stalo povýšení na město. Opakovaně se jí podařilo získal titul „Historické město Kraje Vysočina“, a to za nejlepší péči o památky.

Současný znak města byl navržen již navrhl v roce 1977, oficiálně byl schválen až v roce 1999. Znak je horizontálně rozdělen na dvě poloviny, zlato-modře dělená horní část s dvojicí přivrácených lvů opačných barev s červenou zbrojí byla převzata z erbu Valdštejnů. Lvi mezi sebou drží symbol kožedělného průmyslu – červenou useň. V dolním modrém poli je nad stříbrno-modře třikrát vlnitě dělenou patou k dělicí linii přiléhající stříbrný most se dvěma oblouky, připomínka tzv. Židovského mostu přes řeku Brtnici.

V roce 2016 byla mezi památky zapsána i Panská sýpka z přelomu 17. a 18. století, která je součástí rozlehlého areálu někdejšího panského dvora. V jejím areálu byl nalezen renesanční náhrobek Hynka Brtnického z Valdštejna, původně umístěný v kostele blahoslavené Juliány, odkud byl po Bílé hoře vystěhován z důvodu protestanství Valdštejnů. V roce 2021 byl pod sýpkou nalezen velmi vzácný mramorový erb Anny Krajčířové z Krajku z roku 1570. Uvnitř budovy se nachází výstavní prostory s expozicemi věnovanými životu ve městě včetně části technického vybavení sýpky, a tradici historických morových průvodů i s kostýmy.

Velkým úspěchem je zápis „Historického morového průvodu“, připomínajícího morovou ránu v roce 1715, na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.

Kromě účasti na tomto průvodu doporučuji návštěvu Brtnice i během roku, a spojit ji s prohlídkou Muzea autíček (a dalších retro hraček) v nedalekém zámku Příseka.

Gurmáni si jistě pochutnají ve vynikající zrekonstruované Radniční restauraci, kterou najdou v přízemí městského úřadu neboli radnice na náměstí Svobody.

Radnice je jedním z památkově chráněných objektů v brtnické památkové zóně. Byla zbudována okolo roku 1580 na základech starších domů. Původně renesanční stavba měla vysoký atikový štít a věž. Ta byla po požáru v roce 1760 zrušena a do dnešní doby z ní zbyla věžice se zvonkem „robotníčkem“ a cimbuří. U pravé stojky hlavního vchodu zůstal zachován kruhový zbytek pranýře.

Další info:

https://www.brtnice.cz/
https://zamekbrtnice.cz/

Nebýt včelařských brtí, nebyla by Brtnice

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Aktuální anketa

Kontakt

Více