Když jsem začal chodit za Věrou – řečeno jazykem nás pamětníků, když jsem si ji namlouval a věci začínaly nabírat vážnější směr – přišla nevyhnutelná fáze: vstup do rodiny. Člověk najednou nechodí jen za dívkou, ale nastávají první nenápadné otázky od rodičů.
Jednou dostala Věra za úkol přivézt holky, tedy neteře ze Senohrab, do Benešova. A tak jsme vyrazili společně. Dádě a Evě mohlo být tak sedm, osm let – věk, kdy se ještě věří pohádkám, ale už se začíná nemilosrdně hodnotit dospělý svět.
Cestou zpátky ve vlaku jsem se rozhodl nenechat nic náhodě. Spustil jsem svůj repertoár: historky, vtípky, lehké přehrávání, prostě klasická snaha udělat dojem. Byl jsem přesvědčený, že podávám výkon hodný potlesku – koneckonců, podobnou strategií jsem si o pár měsíců dřív získal i jejich tetu, dnes mou ženu.
Když jsme pak zůstali s Věrou sami, nedalo mi to. S výrazem člověka, který už předem tuší úspěch, jsem se zeptal:
„Tak co říkaly holky? Líbil jsem se jim?“
Věra se na mě podívala tím zvláštním pohledem, ve kterém se mísí pobavení s lehkou škodolibostí.
„No… říkaly, že si myslely, že budeš vypadat víc jako Neckář. Že mu budeš podobnější…“
Chvilku jsem to zpracovával.
„Ale,“ dodala, „prý je s tebou sranda. Tak jsi prošel.
Leží pŕede mnou velká černobílá fotografie, která vznikla před více než sto lety. Je to nejstarší a také největší snímek z mého papírového…
Vladislava Dejmková
Táta se do naší mámy bezhlavě zamiloval ve svých necelých 48 letech. Hnědooká blondýna mu obrátila staromládenecký život naruby. To se…
Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny strany. Prababička Marie se narodila roku 1876 a pradědeček Jan roku 1873.…
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete, zůstalo? Lidem, kteří vám byli nejbližší? Popřípadě dalším generacím,…
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do krásných mladých let. Už jsem se na portále zmiňovala o cestě, která nám…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě vystupujeme na malém venkovském nádraží, kde nás očekává babička s dědečkem. V…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní prázdniny. A věřte, či nevěřte, i tenkrát bývala pořádná horka. Na to byli ovšem…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny většinou velmi podobně, a tak se mi časem spojily do jedné velké a krásné…
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně, jako jsou jimi dětská srdce naplněná až k prasknutí? Možná, že ano. Určitě…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době jsme spolužačky, i já, již dávno odrostly školním lavicím. Myšlenky na „Dva roky…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale, že ne. Snad jen trochu. Už jsem v některých předcházejících glosách…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích v podvečer z okna, tak jsem ke svému milému překvapení uviděla padat…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o tom, co vás zajímá, když už se prostě nemáte koho zeptat na podrobnosti…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v té době nemluví. Výklady obchodů na našem malém náměstí jsou krásně…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v roce 1956 - chodila jsem do 5. třídy. V zimě se zde topilo ve vysokých…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho Ďábelský trylek a učitel nabyl dojmu, že se jedná o začátek Beethoveny…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později zjistila, vymýšlel si je a stejně tak i měnil lidem jména. Jenomže než…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na klávesnici je anonymní. Dopis voní, elektronické sdělení není cítit. Také podle…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně k večeru na maminku. „Proč s Janičkou? Je nejmladší a je to holka, vem si Pavla,…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale narozeniny neslaví, leda tam nahoře. Narodil se 8. 2. 1935 jako čtvrté dítě…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena jejími nadávkami a kletbami, že to nejede! A vzápětí přichází požadavek:…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo stojí před tabulí s křídou v ruce a učí nás násobilku nebo gramatiku. Můj…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když sledovala za záclonou svou stejnojmennou vnučku, jak v těsném objetí odchází z…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o vašich předcích. Nejlepší práce pošleme do celostátní soutěže,“ vyzvala…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici, přespávala jsem u mamky. Trávily jsme společné večery, při kterých mamka vyprávěla…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých turistů v Praze. Za války spolu brázdili na kole a tandemu tehdejší…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé zkušenosti. Dokonce jsem se ocitla v hledáčku policie tajné, a byla několikrát…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik příhod. Dvě vám napíšu. Neslyšeli jste nikdy o vagónu čokolády z Itálie? Ani o…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do rodného kraje své maminky a tatínka, tedy naší babičky a dědečka. Babička se…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám – a přesto pro mne má sílu, neboť tohle je místo, kde stával náš dům.
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě. Ještě její sestru Blážu. Hanka a Bláža bydlely spolu s dalšími čtyřmi…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na vlastní kůži nedokáže má generace představit. A to ani ve snu. V posledních…
Každé léto trávíme na chalupě u babičky a dědy. V horkých letních dnech často sedáváme ve stínu pod velikým, letitým ořechem a povídáme si…
Maminka se narodila v roce 1916 a bylo o 16 let mladší než tatínek. Bydlela v malém městečku v polochudé rodině, dnes známém z natáčení…
I v dnešní době se to může stát. Prostě jsou mezi námi někteří neposkvrnění. Nebo chcete-li nepolíbení informačním tokem.
Letos zima přišla brzy, mrzne už od začátku listopadu a sv. Martin přijel na obzvlášť bílém koni. Na Tři krále sněžilo naposledy. Teď je…
Na příběhy z tatínkova vyprávění mě přivedl jeden zákazník. Jednoho chladného dne se zastavil na zmrzlinu a jako vždy jsme si při jeho…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní jsou lidé narození v rovinách, jiní jsou horalé a jiný je ten, komu od…
Pamatujete si na tramvaje našeho dětství? Dnes už jsou umístěny v Muzeu MHD nebo je potkáváme jako atrakci pro turisty v historickém centru…
Není nad to, když dítě vychováváte k pravdomluvnosti. Moje dcera Terezka i syn Jakub byly hodné, slušně vychované a hlavně pravdomluvné…
Protože jsem se narodila jako holka, což táta fakt nečekal. A tak mi aspoň vybral jiné efektní jméno, když mu ten jeho Kamil nevyšel. Proč…
Jako děti - já, můj brácha a ségra, jsme s rodiči každý rok jezdili na prázdniny do Krkonoš, konkrétně do Herlíkovic, to je takový menší…
„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to zrovna nebylo, ale hezky barevně vyvedená kartička zve na oslavu narozenin.…
Ten dům stojí v Husově ulici, kousek pod náměstím a dnes vypadá trochu omšele. Stárne, stejně jako já, která se zde před mnoha lety…
Blízkých lidí, kteří v různých fázích času můj život pozitivně provázeli a ovlivňovali, bylo hodně. Někdo z nich pro mne znamenal víc,…
Bylo nám patnáct let a táta se po čtyřech letech ozval s tím, že s námi stráví v létě týden po východních Čechách. Nevím, proč se najednou…
Než jsem se narodila, byla jsem po devět měsíců klukem a jmenovala se Franta. Tatínek si byl totiž stoprocentně jistý, že jsem kluk, což mu…
Vstala jsem jako vždycky nejdřív ze všech. Musela jsem udělat snídani pro ostatní na našem statku. V kuchyni nejprve roztopím v kamnech,…
Občas mívám zvláštní dny. Trochu přemýšlivé, trochu vzpomínací. Před očima mi defilují až rozostřené obrazy minulosti jak starý film. Matka…
Když pozoruji své vnuky, ty do 13 let, tak si říkám, co všechno dokáže pochytit dětské ucho. A vzpomínám na své dětství v 50. a na začátku…
Aniž by tušila budoucí významné datum, začala si moje prateta Anna dne 22. března roku 1918 psát deník.
Když mi bylo téměř 13 roků, naši se rozhodli k návratu do rodného kraje, na Hradecko. Mamka pocházela z Plačic, což je dnes součást Hradce…
Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné chvíle ano. A těch bylo a je spousta. Všechny se mi pak samovolně…
Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v televizi, vášnivě fandil před obrazovkou a dost často si vyrazil přímo na…
„Babi, kde mám vzduchovku?“ byla moje první starost, když jsem přijela na prázdniny. „Půjčil si ji syn pana ředitele ze zámku.“ „Jo syn…
Když jsem přibyla do rodiny svého muže, bydleli jsme společně s jeho maminkou v klidné vilové čtvrti pražského Braníka.
Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o vzpomínku na Štědrý den, jak probíhal u nás doma, když jsme byli malí. Byl to pro mě totiž…
Ťuká na mě únor: „Budeš mít sedmdesát dva, vrať se do reality“. Sním. Jaké to asi muselo být, když mě kojila šestnáctiletá dívka? Má…
To vám byly Vánoce tehdy bílé a mrzlo, až praštělo. Mrzlo tak urputně, až zamrzla nedaleká přehrada v pevný a důvěryhodný ledový areál.
Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil devadesátku v domově důchodců: „Pokud trefíš domů a dojdeš na záchod, tak se té…
Pamatuju si to jako dnes. Bylo mi osmnáct, vlasy jsem měl hustší než plot u sousedů a sebevědomí tak velké, že by se do něj vešla celá…
Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada nesplněných přání. Pak jsem zjistila, že to bude jinak. Jako malá jsem si přála…
Tato úvaha tak trochu tematicky navazuje na předchozí vánoční glosu. A je možná až příliš osobní. Ostatně, takový vzpomínkový optimismus…
Znáte ten pocit, kdy máte velkou chuť vypnout, oprostit se od každodenních starostí a pohladit se po duši? Já v takovouto chvíli pootočím…
Letos v červnu to je právě padesát let, kdy jsme v roce 1974 opustily naší Střední průmyslovou školu oděvní a rozlétly se do všech koutů…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Koronavirová pohroma nebyla první ani poslední. Co je lidstvo lidstvem, každou chvíli se něco nachomejtne; tu mor, tu chřipka, tu virus. To…
Ostravské Lauby prošly obnovou, dnes je to zcela nový objekt. Z těch původních něco pamatuji i já. Teď po rekonstrukci se mi vybavují…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Jako dítě jsem prázdniny trávila nejraději s babičkou a dědečkem v malé vesničce u Příbrami. O těch jsem už ale napsala článek Prázdniny na…
Kolem mé starší sestry se motala příliš velká spousta kluků. Tedy tak to aspoň mně, třináctileté mladší sestře, kolem níž se nemotal kluk…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Pokud jsme bydleli v domku se zahradou, nechyběl pes u boudy a kocour v domě. Málo si už pamatuji na drobného, černého, ale velmi…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Touhou. Vzpomínkami. Dětstvím. První láskou. Lesními jahodami. A taky první tajně vykouřenou cigaretou.
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Prázdniny, jak moc jsme se na ně vždy těšili. V posledním červnovém týdnu ztratila škola svůj přísný řád. Přestala strašit zkoušením a…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
Ne, ne, nechci psát o dramatických událostech léta 68. Ráda bych pouze doplnila kaleidoskop doby o střípky, které uvízly v paměti jedné…
V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To…
Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po…
Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.
Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly…
Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku.…
Konečně prázdniny! Má občanku a v září půjde do tanečních! Hurá! Naplněna očekáváním čehosi úžasného s nerozlučnou kámoškou Janou hodiny…
Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na chalupě, blížil se konec prázdnin. Všechno se seběhlo toho rána tak rychle,…
Když jedna etapa skončí, další začíná. Každý se občas sem tam ohlédne a přemýšlí, co mohl udělat jinak, proč tomu či onomu řekl to, čeho…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí, snad bájným Ikarem počínaje, až teprve bratři Mongolfierové zabodovali…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky Repechy, a to v roce 1959.
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v…
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a…
Zima se blíží, vybavují se vzpomínky na teplé moře a prosluněné pláže. Taková hodně dlouhá pláž byla od hotelu oddělena cestou. O 5 km dále…
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by byla škoda. Jde jen o to, co jíme, kde jíme a jak jíme.
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější chapi se v čekárně u zubaře stávají vyděšenými osobami a přemýšlejí, jestli by si…
Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého, ale přesto jsem si užívala života jako každý normální mladý člověk. Hříchy…
Byla to další cesta na sever, také spartanská, ale se skupinou a autobusem. Stany, karimatky a spacáky, přespávání v přírodě na divoko.…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli,…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním organizátorem vánočních svátků. Nesháníte na poslední chvíli ten největší…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou kariéru rozjetou na plný koule, já tu svoji teprve budovala.
Nedostali? Tak to jste zřejmě byli vzorní žáci či studenti! Já s největší pravděpodobností moc vzorná nebyla. Měla jsem vybrečenou kočku,…
V nedávných dnech hladinu poklidného povánočního života rozbouřila informace o rasistických výrocích místostarostky z Ostravy Přívozu. V…
Píše se rok 2025, od sametové revoluce utekla už více než třicítka dlouhých let a já si zavzpomínala na dobu v úsvitu nových dějin plnou…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych si trochu zavzpomínala. Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby, a…
Téma učitel mě zaujalo a přemýšlela jsem jen pár sekund. Jako první mi naskočila učitelka angličtiny. Ta jediná v pozitivním smyslu, pak…
Pluji, na vlnách valčíku o modrém Dunaji, slavnostně vyzdobeným sálem. Okolo pasu mne objímá můj tanečník. Krásný mladý muž. Ve slavnostním…
A mně se letos, stejně jako léta minulá, vyhne, ale nikterak mi to nevadí, svoje už mám odtancováno.
Pokud vzpomínáme na školní léta, vybavíme si nejspíš své oblíbené učitele. Tak zní i zadání této soutěže. Vzpomínka na učitele, kterého…
Velký sál kralupské Libuše na samém kraji města hučí jak včelín. Dvě řady tanečníků stojí proti sobě. Na jedné straně chlapci, na druhé…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a jídlo, to přece nikdy nezklame!
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka.…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá úskalí. Například doprava do zaměstnání.
Kdysi jsem kdesi četla, že zapomeneme za týden jmého slavného rekordmana, mezinárodní miss, jména zpěváků, hercú, politiků, ale nikdy…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v Rudém Právu, který popisoval kriminální případy. Některé neměly ani s…
Kdyby mi ještě před časem někdo nabídl návštěvu koncertu Josefa Zímy, určitě bych s díky odmítla: Dechovku, tu nemusím! Teď se ale najednou…
Gymnáziem J.A. Komenského prošly za dobu jeho historie tisíce studentů, stovky vyučujících a desítky ředitelů, kteří vedli tuto proslavenou…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se těšila do tanečních. Přiznávám ale bez mučení, prožívala jsem součastně i…
Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov, kam jsem velmi ráda chodila až do páté třídy - je to ta patrová budova…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo to všechno tak rychlé. Přišel jsi v nesprávný čas. Vzpamatovávala jsem se…
Nedávno jsem se zastavila u výlepové plochy v našem městě, kde se právě čerstvě skvěly nabídky zábavy v únoru. Únor byl odjakživa měsícem…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého začátku, ale abych se nerouhala, mohlo to být ještě daleko horší, a když se…
Ten zlodej čas, ten zlodej čas mi mnoho vzal, vzal každú drahú tvár, bolo ich iba pár... Ten zlodej čas mi lásku vzal...
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi žertovným rýmem vnesl do národa informační zmatek, který pak Petr Janda…
Itálie je zemí mého srdce a Řím jeho městem. Dnes už ani nespočítám, kolikrát jsem tuto zemi navštívila. Nedávno jsem spočítala, že v Ŕímě…
Milá Carmen,je to už pár let, co jsem byla na Vašem pohřbu a pořád, opravdu pořád na Vás musím myslet. A co všechno se mi při tom…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl to čas, který jsem mohl využít pro získávání praktických životních…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není lepšího místa na udržování českych tradic, než je daleká cizina.
„Prosím vás, abyste v průběhu dne byli na své věci opatrní. Vezměte si jen to, co budete potřebovat, ostatní si můžete nechat v autobuse.…
Být krásnou a žádoucí, to dá někdy po čertech práci. Když jsem byla malá, dost mě děsilo, že budu muset nosit punčochy a podprsenku.…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a ornamenty na římsách stál na klidném předměstí Českých Budějovic. Navzdory…
Máj je memoár z mé prvotiny Láska podle Párala, která vyšla v říjnu 2024 v nakladatelství ČAS a pamětníci se v ní mohou se mnou vrátit do…
My, starší ročníky, si ještě pořád pamatujeme, jak úžasné bývaly. Křupavé, voňavé a ručně stočené do takového dlouhého maxirohlíku. Jenže…
Někdo klepe. Odkládám sklíčko s nachystanou a ještě nerozmíchanou kupičkou zubního cementu a otevírám dveře.
Tyhle prázdniny si užiju. Tyhle prázdniny budou jiný. V květnu mi bylo šestnáct, a to je nejvyšší čas něco zásadního prožít.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Fotbalová tipovačka
-
Kvíz i60 - 18. týden
Stárnutí. Všichni se mu snažíme čelit, ale nikdo mu nezabrání. Víte, co se děje s tělem během…
- Foto dne
